SONY DSC

Co nás matky nejvíc štve

Není to únava a nedostatek spánku, ani věčné vyměňování plen nebo vykojený mozek. Jsou to nemístné kecy. Sesbírala jsem nejotravnější řeči, které vytočí snad každou matku. Vedou je naše bezdětné kamarádky, tchýně, naši muži, závistivé matky, ale často i my samy. Začne to už v těhotenství, kdy vám cizí lidé sahají na břicho, vyptávají se na porod, který ještě neproběhl a dávají rady, jak jejich kamarádky rodily a na co všechno je potřeba dát si pozor. Pokračuje to hned po narození. Každého nejvíc zajímá kolik mimino vážilo a měřilo, později kolik plínek počůrá a kolik toho za den vypije. Potom přijdou dotazy na jeho prospívání, co všechno už umí, jestli se otáčí a pase, zda už chodí na nočník, jak dlouho je kojený, jestli už leze, sedí, chodí a tak to jde pořád dál a dál.

„A jak dlouho chceš zůstat doma?“ „Jako 3 roky jo?“ „A to ti jako nebude hrabat?“

„Kojíš?“ „Ty nekojíš?“ „Jak dlouho chceš kojit?“ „Nestresuj se, ať nepřijdeš o mlíko.“ „Nedávej jí pořád to prso, ať není tlustá.“ 

„Kdy budete mít druhý?“  Jako divím se, že vůbec někomu přijde v pořádku ptát se krátce po porodu na něco takového.

„Jako on brečí? Co mu je? Kámošky dítě tady nikdy nebrečí.“ A další varianty na téma co vaše dítě dělá a nedělá nebo umí a neumí.

„On ještě nechodí na nočník? Není to divný ve dvou letech?“ „Mojí kamarádky malou trénovali už v pěti měsících.“ 

„Však někde nakojíš, to je v pohodě, to neřeš.“  „A proč nemůžeš nakojit tady?“ „Tak ještě počkej, ještě dáme kafe.“ 

„Hlavně buď v pohodě.“ „Buď v klidu.“ „To neřeš.“

„Co tady celý den děláš?“ „Spíš?“ „Já bych taky chtěla být na mateřské.“ 

„Vždyť vám není vůbec podobná. Je vůbec vaše?“

„Hlavně ho nerozmazlujte.“ „Nech ji někdy vyřvat.“ „Hlavně ať si na to nezvykne.“ „To jste si ho pěkně naučili.“ 

Každá z vás určitě něco podobného už někdy slyšela. Podělte se a napište mi, jaké řeči vás kdy naštvaly. Věřím, že by ten seznam mohl pokračovat do nekonečna.

PS. Mně asi nejvíc vadí mateřský plurál. Znám jen velmi málo matek v mém okolí, které se mu snaží vyhýbat. Chápu, že to k tomu někdy svádí, ale opravdu i vám rostou zuby?

Vaše Žanet

 

 

17 thoughts on “Co nás matky nejvíc štve

  1. Lotttka

    Mně ještě vytáčí dotazy: všechny děti mají kočárek rády, tak to je fakt divný, že vám tam brečí. A ta alergie na potraviny, to dřív nebylo, tak ho v tom trénuj a dávej mu je jíst, si zvykne…

    • Žanet | Heels and baby powder

      Díky za rozšíření seznamu.
      To mi připomnělo, že jsem jednou byla dotázána, jestli ten můj kočárek má tak vrzat, když jsem s ním houpala, aby se malý uspal. Tohle byl ale zrovna vyloženě škodolibý komentář. Kočárek sice opravdu vrže (když ho zrovna nemám namazaný), ale tohle bylo fakt moc.

  2. Slovanská máma

    Já se musím přiznat, že mi tyhle klasické otázky, kterými jsou bombardovány snad všechny matky, nevadí. Většinou poznám, zda se dotyčný ptá z úpřímného zájmu nebo jen tak, aby řeč nestála, a podle toho se zařídím. Jediný případ, kdy už jsem měla otázek dost, byl porod. Porod trval dlouho a já snad co půl hodiny dostávala smsky od rodiny a známých s jedinou otázkou – „Tak co, už?“

  3. Zuzi

    Mě vadí nevyžádané rady (vadily mi vždycky, ale teď jich je víc 🙂 ). Nejvíc asi – „Najez se“, nebo co mám nebo nemám jíst (s kojením ani prospíváním problémy nejsou). Nekojící zase poslouchají 1000 rad, jak kojit. Taky jsem byla v těhotenství celkem aktivní a občas na mě okolí koukalo jak na vraha, když jsem si šla zacvičit.

    Kamarádky naštěstí mluví v jednotném čísle, ale když paní v porodnici řekla „Jsme se pokakali“, tak jsem se musela držet, abych se nezeptala, jestli jako fakt oba. 🙂

  4. Markét

    Komentaře, které jsou napsané v článku slýchávam neustále…přidavám…jak to że malá nechodí za ruce, to jsem nikdy neviděla, přeci všechny děti za ruce chodí když se učí chodit:-)…nebo pěkně jste si ty dětičky naučily, tohle vy jste si nemohly dovolit (komentař mých rodičů :-))…a poslední dobou mě nejvíce vytačí dotaz, jestli bude ještě chlapeček (mám už dvě holčičky)…jako kdyby byla povinnost mít vždy obojí pohlaví…

  5. Elbeautyblog

    Některé výroky se mi naštěstí vyhnuly, některé bohužel ne. Nejvíc mě dráždí hlavně ten typ, dva roky a nechodí na nočník?! A co jsem bytostně nesnášela bylo nech ho vyřvat… Nikomu nemluvím do výchovy, tak co je vám sakra po té mojí? 😉 Sama jsem si vybrala ho konejšit místo téhle nesmyslné „tvrdé lásky“ a nelituji.. A mateřský plurál je nemoc a nebudu lhát, i já jsem tak občas mluvila, zcela neúmyslně a naštěstí to s přibývajícím věkem syna přešlo samo. 🙂

    • Žanet | Heels and baby powder

      Myslím, že hlášky typu nech ho vyřvat, vede hlavně ta starší generace. Mám podobné zkušenosti. Mně zase pořád říká máma i tchýně, abych malého nechala přes den v postýlce, abych si něco udělala. A milionkrát jsem už říkala, že ho přes den jen tak na hraní do postýlky dávat nebudu. Postýlka je na spaní a ne na hraní. Ani do ohrádky. Ať si tam dávájí ostatní, ale mně to příjde zvláštní ho někde zavírat a dávat do klece. Vždyť co by si pomyslel?

  6. kusanec | baby blog

    Sepsala jsi to vtipně. Vzpomněla jsem si, jak přede mnou jednou v lékárně jedna paní s dítkem v náručí prohlásila, že mají průjem. Lékarnice se musela jemně ujistit, kolik průjmů vlastně v rodině mají. Bylo to docela komický. Plurál mi ulít snad jen jednou a hned jsem se lekla. Kolem mě tak naštěstí moc lidí nemluví…

    • Žanet | Heels and baby powder

      To je vtipné. Já se zase jednou domlouvala s kamarádkou, kdy se uvidíme a napsala mi, že dopoledne spinkají. Tak si říkám, že to je fajn, že si i ona pospí (já když řeknu, že spíme, tak spíme oba), ale pak z ní vylezlo, že ona nespí, že jen dítě. Tak proč to říká? 🙂

  7. Lenka

    Chi chi!!! Mateřský plurál! Nejzrůdnější slovní spojení s mateřským plurálem, které jsem slyšela, bylo „máme opruzenou pipinku“ (snad jsem tě moc nepohoršila). To jsem se málem zkuckala.
    A ještě mě jako čerstvou matku iritovalo kromě sahání na těhotenské břicho i strkání hlav do kočáru. Jak skvělý vynález je síťka na kočár proti hmyzu! Tu si nikdo bez zeptání sundat netroufl a zeptat se asi báli. Doporučuju.
    Potom ještě v okamžiku zjištění druhého těhotenství se dotyčná osoba téměř stoprocentně zeptala: „a chtěla bys holčičku, aby to byl páreček?“ No zanedlouho jsem odpovídala, že bych radši děťátko než uzeninu.
    A po porodu druhého syna – je, to je škoda, příště ta holčička určite vyjde…..

    A sotva jsme početím druhého dítka překonali na zhruba 6 měsíců otázku „kdy bude druhé?“, nastala otázka „kdy bude třetí? No holčička pro radost!“

    Lenka

  8. Rozálie Eliášová

    Trefné… ještě dodávám rady ohledně jídla – Vy toho dneska naděláte, taky jsme vyrostli na cukru a žijem! To jí přece jinak nemůže chutnat?! Vlastně všechny rady typu „my to takhle dělali a taky žijem“ jsou bezva! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *