Poslední dny mě dojímá snad všechno. Jakoby se mi vrátily těhotenské hormony (ne, nejsem těhotná). Například před měsícem si tak sedím po plavání v dětském koutku a pozoruji Zolinka jak si tam hezky hraje. Najednou se postavil a vydal zcela nečekaně do prostoru směrem ke mně. A aby toho nebylo málo, tak u toho navíc začal to jeho roztomilé mama, mama. Já okamžitě oči navrh hlavy, aby si nikdo nevšiml, že se mi právě zalily slzami. On chodí! 

Po bytě nám začal pomalinku pochozovat už na Velikonoce. Vždycky se sem tam někde pustil a udělal pár kroků. Pak měl zase pauzu. On si rád dává načas. Ale tohle bylo poprvé na veřejnosti a tak není divu, že mě to dostalo úplně do kolen. Okamžitě jsem ho začala objímat a schovávat si do něj slzavý obličej. Pak si tam zase spokojeně hrál a já ho sledovala s tím nablblým výrazem a začala si uvědomovat, že se mi miminko mění na malého chlapečka.

Každý den si připomenu, jak veliké mám štěstí, že s ním můžu trávit veškerý jeho čas a být svědkem těchto malých zázraků. Mateřská dovolená je zatím ta nejlepší dovolená, na které jsem kdy byla. Ovšem pozor! Věřte nebo ne, ale já děti dlouho nechtěla. Nebyla jsem ten typ, který nahlíží všem do kočárku, děti mě zkrátka nechávaly chladnou. Proto se mě často kamarádky ptají, jestli mě to baví a zda jsem spokojená. Myslím, že si už všimly, že jsem se v mateřství fakt našla. Je svatá pravda co se říká, že s vlastním dítětem je to prostě jiné.

Loni jsem na Den dětí napsala článek o tom, co mi dalo mateřství a dnes bych k tomu všemu ještě přidala to, že mi konečně otevřelo oči v tom, co je a co není důležité a jak strašně je čas vzácný. Užívám si, když se můžu jen tak zastavit, pozorovat malého a dojímat se. Musím si to říct nahlas, často to neříkám anebo si to vůbec neuvědomuji, ale momentálně jsem vážně šťastná.

A dojatá! Když mě Zolinko pohladí (manžel ho naučil pohladkaj maminku), chce mi načesat vlásky po koupání anebo mi ráno ve sprše podává ručník. Někdy žasnu nad tím, jak může tak malé dítě už chápat tolik věcí.

Strašně ráda s ním usínám a nejlepší je to odpoledne, když si zatáhneme závěsy, přitulíme se, propleteme si ruce a já slyším, jak oddychuje. Nebo když mi usne v náručí, těsně předtím, než ho uložím do postýlky (tohle už se stává jen výjimečně, proto je to asi ten nejhezčí zážitek). Hezky hřeje, poslouchám tlukot jeho srdce a klidně bych ho takto nosila až do rána.

Nedávno mě dojal, když mě zradil můj vykojený mozek a zoufale jsem dobrou půl hodinu (ano, půl hodinu) hledala auto v garážích Harfa. Prosím, napište mi, že jste tam taky někdy bloudili. Malý celou dobu broukal se stejně zoufalým výrazem brm brm, brm brm a úplně na něm bylo vidět, že ví, která bije a že mi pomáhá to auto hledat.

Zolinko začíná být čím dál větší parťák, tak se už moc těším, co všechno mě s ním ještě čeká. Mějte se krásně a napište mi, co poslední dobou dojalo vás.

Všem dětem přeji hezký sváteční den a vám děkuji za podporu v anketě MAMAblog roku. Dnes končí hlasování, takže pokud budete chtít naposledy poslat hlas své oblíbené blogerce, a třeba i něco vyhrát, můžete kliknout zde.

Vaše Žanet