Každý rok se těším, až nastane ta chvíle, kdy si v klidu sednu a začnu sepisovat novoroční předsevzetí. Plánování to je prostě moje a tak se nemůžu dočkat, až si na konci roku koupím novou náplň do diáře a pustím se do toho. Napíšu jich vždycky nejméně deset a většinou se dost opakují, což je jasná ukázka toho, že je všechny neplním. Do této kategorie patří hlavně otázky životního stylu a cvičení, ale přesto se o nápravu každý rok pokouším zas a znova. Pak tam mám plány a cíle a pár těch osobních. Letos jsem si řekla, že si vytvořím ještě jeden seznam a ten se bude týkat jen mateřství. Je totiž několik věcí, které bych chtěla dělat jinak a není to nic tajného, takže proč se o to nepodělit i s vámi.

Tady jsou moje přání, na kterých chci letos zapracovat:

Používat pozitivní formulace

Bude to těžké, protože máme nějaké zažité vzorce, ale chci se soustředit na to, abych co nejvíc používala pozitivní formulace bez NE. Musím se naučit říkat Zolinkovi to, co mu opravdu říct chci, a ne to, co vlastně nechci. Místo neběhej, říct jdi pomalu. Ani si to neuvědomujeme, ale někdy dáváme dětem příkazy, které ve skutečnosti nechceme, aby dělaly. Typické je třeba poběž, když vlastně chceme, aby jen šel a pak se divíme, že splašeně lítá. Zrovna tenhle příklad nám nedávno uváděla lektorka na jednom kurzu pro děti. Na toto téma hezky píšou v knize S láskou i rozumem, kterou mi dala ještě jako těhotné moje kamarádka a ráda se k té knize vracím i teď, protože v ní vždycky najdu něco užitečného. Moc knih o mateřství jsem nečetla, vlastně jen tuhle a Karpa, tak budu ráda, když mi nějakou dobrou poradíte.

Zařadit do jídelníčku nová jídla

Nemyslím superpotraviny a to co je zrovna populární, ale vlastně úplně obyčejná jídla, ta která jsem nám s manželem nikdy nevařila, ale vím, že je děti ocení možná nejvíce. Mám na mysli třeba fazolky na smetaně, které má Zolinko moc rád a přesto mu je skoro nedělám. Protože není zrovna jedlík a občas má obdobíčka, kdy jídlo bojkotuje i několik dní, tak bych chtěla hledat různé recepty, co jiného a zajímavého bych mu mohla nabídnout. Často to mám vymyšlené, ale málo kdy to zrealizuji a místo toho vařím stále to stejné pořád dokola. Vím, že miluje koprovku a tak bych mohla začít nějakými omáčkami.

Každý večer společně uklidit hračky

Záměrně píšu společně, protože většinou to dopadne tak, že je v rychlosti uklidí manžel a je hotovo. Zolinko si po sobě umí uklidit, ale ne vždy se mu chce a když ho o to nežádám, tak to logicky nedělá. V tomhle na sebe musím být přísnější a tak bych z toho ráda udělala nějaký zvyk.

Číst si spolu

Čte si rád a hodně, ale většinou sám anebo mi ukazuje obrázky a pojmenovává je. Máme tolik hezkých knih, které je na čase spolu otevřít. Nemyslím leporela, která tahá všude po bytě, ale výpravné knížky, které je lepší číst si spolu pod peřinou. Někdy mi přijde, že jak ten čas letí, tak zapomínám, že už není miminko. Pokud máte tip na nějakou hezkou knihu, která by bavila dvouleté dítě, tak sem s ním. Nedávno mě zaujala Polární pohádka, ale není v ní moc obrázků a i ten příběh mě docela zklamal. Myslím, že by nebavil ani starší dítě.

Častěji randit s manželem

Tohle nemám ještě úplně promyšlené, protože bez hlídání to nepůjde a já nejsem moc nakloněná tomu, aby Zolinka hlídala cizí osoba. Ale je fakt, že se mi nabízelo už pár kamarádek a občas k nám někdo pohlídat zajde, takže se tomu musím přestat bránit a začít to nějak plánovat. Sice není nic lepšího, než ho čas od času odvést k našim, ale posledně, když jsem ho tam vezla na víkend, jsem strávila osm hodin na dálnici ve směru na Brno, tak nevím, jestli zrovna tohle je cesta.

Odpočívat a chodit mezi lidi

S tímhle mám dost problémy, protože jsem vyloženě domácí typ a většinou se mi nikam nechce, ale musím si to jednoduše naordinovat. Chci obejít pár podniků, které znám zatím jen z Instagramu. Doma odpočívám hodně, to né že né. Po večerech si čtu a to je můj největší relax, ale musím se pochválit, že jsem letos už stihla kadeřnici, kosmetiku a opakovaně pedikúru a hned jak mi dá doktor zelenou, půjdu i na masáž.

Zpátky na podpatky

Loni jsem docela polevila ve svých zásadách a strašně si zvykla na mokasíny, džíny a mikinu. Ne že bych se v tom necítila parádně, ale často jsem se přistihla, jak se mi nechce vymýšlet sofistikovanější outfit na plavání nebo cvičení. Když jdu s kamarádkou na oběd, tak to beru jako příležitost, abych vyvětrala něco zajímavějšího z mého šatníku. Jen bych to mohla dělat častěji. I na plavčo přeci můžu jít v šatech. A hned jak se oteplí, vytáhnu nové červené lakovky. Ano, stále si kupuji boty na podpatku, i když je vytáhnu třeba jen jednou za sezonu. To protože jich mám tolik, že je nikdy nestihnu otočit.

Častěji odkládat mobil

Nebo ho přes den rovnou někam schovat. Dřív jsem si to tolik neuvědomovala, kolikrát za den vezmu mobil do ruky a kolikrát mě u toho Zolinko vidí. I když jsou to jen chviličky, že něco zčeknu, postupně se ale sbírají a já se jen děsím okamžiku, kdy se k tomu začne malý nějak vyjadřovat.

Pravidelně psát deník

Někdy jsem s tím psaním dost ve skluzu a přitom se toho pořád děje čím dál tím víc. Teď mám i zápisníček na dětské hlášky. Zatím zeje prázdnotou, ale je na čase tam začít zapisovat všechny ty perly, které nevím, jak dlouho ještě udržím v hlavě.

Určitě bych mohla ještě pokračovat, ale nic se nemá přehánět. Přeci jen mám ještě další seznam těch osobních. Jak jste na tom s předsevzetími vy? Dáváte si je, plníte je? Já věřím, že tahle plnit budu a občas vám dám nějaký důkaz do Stories na Instagram.

Mějte se krásně.

Vaše Žanet