Po více než rok a půl dlouhé pauze bych dnešní článek ráda uvedla mým oblíbeným citátem od Napoleona Hilla.

„Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“

Vždycky mě fascinovala lidská mysl. Nejvíc jsem si začala uvědomovat, jak ohromnou má sílu, poté co jsem v šestnácti přečetla knihu Myšlením k bohatství, od výše zmiňovaného autora. Tento citát mi pak střední i vysokou školu visel na nástěnce a byl velkou inspirací. Všechno na světě začíná myšlenkou. Každý velký objev, každá nová věc, každá změna.

A byla to právě myšlenka, která mi zachránila život a výrazně ovlivnila jeho kvalitu.

Loni se mi obrátil svět naruby. Diagnostikovali mi rakovinu ve 3. stádiu a vyhlídky nebyly nijak růžové. Větu, kterou mi tehdy doktor řekl, už nikdy z hlavy nevymažu. „Máte půl roku na to, abyste vytvořila dobré podmínky pro život Vašeho syna.“ Když mi pak vyjmenovával, co všechno mě čeká, už to znělo jakoby z dálky.

Chemo, radio, operace, pak možná ještě další chemo… Cítila jsem ohromný strach o syna, o sebe, manžela a všechny dohromady. Doktoři jsou možná zvyklí na ledasco. Ale i oni mají strach a ten dokážou snadno na člověka přenést. Nikdo v tu chvíli nedokázal předpovědět, co bude dál a jak to dopadne. Tehdy jsem ten výrok viděla jako strašně necitelný a až moc upřímný, ale dnes to vidím jako to nejlepší, co mi kdy mohl říct. Někdy člověk prostě potřebuje drsnější budíček.

Paradoxně se tato traumatická událost stala zároveň tím největším darem, protože jsem měla možnost najít znovu samu sebe.

Kdybych se nechala strhnout negativními myšlenkami, kdybych úplně odevzdala svoji sílu, tak bych možná ani tyhle řádky nepsala, protože bych tu nebyla.

Měla jsem dvě možnosti. Buď podlehnu panice a strachu, který kolem této nemoci panuje, anebo zůstanu v klidu, v síle, v přítomnosti, maximálně soustředěná na to, co se to vlastně děje.

Jako tvůrce svého života jsem převzala zodpovědnost za celou situaci, za vše, co k ní vedlo a rozhodla se tu svou realitu změnit a postupně si tu sílu budovat.

Chtělo to hodně odvahy, například jsem už od začátku odmítala náročnou operaci, která měla následovat po chemo a radio léčbě, ale znamenala by doživotní invaliditu. Částečně jsem využila západní medicínu, ale silně jsem cítila, že moje cesta vede i jinudy. Můj manžel byl mojí obrovskou podporou a ani jsme si to nemuseli říkat, prostě jsme věděli, že existují i jiné možnosti, které klasické lékařství nepoužívá. Když to dokázali jiní a navíc třeba pouze alternativními cestami, tak proč bych nemohla já? Takže i přes nelibost lékařů jsem se hned v prvních dnech rozhodla, že až bude čas, podepíšu revers.

Tělo se dokáže samo uzdravit, když mu dáme šanci.

A vytvoříme dobré podmínky. Takže nejen pro syna, ale hlavně pro mě, jsem vytvořila takové, díky kterým jsem dokázala celou tuhle situaci ustát a pevně držet vizi. Důvěřovat sobě, životu i procesu. Začala jsem tím, že jsem dala do praxe vše, co jsem se naučila v rámci studia holistického koučinku na newyorském Institutu integrované výživy. Použila jsem vše, co jsem věděla o propojení těla a mysli a šla do toho naplno. A to mě dovedlo k zázraku, protože nejenže jsem bez nálezu a bez operace, ale mám teď život, o kterém jsem ani nesnila. Našla jsem hluboký vnitřní klid a opravdovou lásku k sobě i k životu.

Je to vlastně dlouhý příběh o překonávání spousty překážek, nevědomých programů z dětství, pochybností, o tom, jak jsem denně čelila nástrahám mysli, ale také příběh velké naděje pro všechny, kteří něčím takovým prošli nebo procházejí.

Dlouho jsem o tom vůbec nedokázala mluvit a stále některé věci vstřebávám. Už jen to slovo rakovina s sebou nese ohromnou energetickou zátěž. Vědělo to jen pár lidí okolo. Potřebovala jsem být hodně sama se sebou, v dobré energii. Chtěla jsem své energetické pole živit láskou a vírou. Na jednu stranu je hezké vědět, že se o vás lidé bojí, ale to vám nepřidá. Nebyla to pro mě hrozná a zákeřná nemoc, nepřipadala jsem si jako bojovník. Já jsem nebojovala. Naopak to se soucitem a láskou k sobě přijímala a brala jako dar.

Všichni máme vnitřní sílu a moudrost, díky nimž můžeme překonat i ty nejhorší životní situace.

A já věřím, že lidé, kteří vydrželi a překonali život ohrožující nemoc nebo trauma, tím prošli proto, že je to součást jejich vyššího poslání.

Cítím, že skrze mě prošel silný zážitek a stal se velkou vnitřní motivací inspirovat tímto příběhem někoho dalšího. Už jen toto uvědomění rozjelo neuvěřitelné synchronicity, kdy mi do života začali přicházet noví lidé, nové příležitosti a já tak stojím na prahu nových začátků a těším se, co úžasného mi život přinese. Ale taky opět velkých výzev a výstupů z komfortní zóny.

Jednou z nich je workshop Jak žít své přání. Budu ho vést už příští týden v Praze a sdílet nejen tu moji cestu, ale hlavně principy, které mi mnohokrát pomohly k dosažení nejrůznějších přání a snů, včetně toho, jak se uzdravit. Co skutečně obnáší cesta seberozvoje. Že to není jen myslet pozitivně, odříkávat si afirmace a vyrábět nástěnky snů. Budeme pracovat s tělem, půjdeme do praxí, které vám budou sloužit i dlouho poté.

Všechno se v životě děje jak má, všechno nás někam zavede.

Celý život je cesta. A je nádherná. 

Když si uvědomíte, jak křehký může život být, dojde vám, že život máte jen jeden a děje se právě teď v tento moment. Pokud slyšíte to volání, jděte za ním, naplňte ho a přiveďte sebe i tu svoji vizi k životu.

Chcete-li objevit, co všechno je pro vás možné, tak vás moc ráda na workshopu uvidím a provedu 7 kroky, díky kterým začnete žít to, po čem vaše srdce touží. Podrobnosti a jak se přihlásit najdete na stránce http://zanetamatuska.cz/workshop-29-11-22/

S láskou

Žanet