Přijde den, kdy si poprvé přivezete miminko z porodnice, položíte ho do postýlky a jen koukáte a říkáte si „a co teď?“ Už jednou jsem zde psala, že máme to nejhodnější miminko pod sluncem. Naštěstí tento trend pokračoval i po příjezdu domů. Nové prostředí ho nijak nezaskočilo a hned se adaptoval. Vlastně své první dny komplet prospal. První noc byla zvláštní. Čekal na něj krásný spací vak Hugo Boss, ale z porodnice byl zvyklý spát na boku, takže svoji první noc spal obalený v naší dece. Úplně se v té postýlce ztrácel. Hned druhý den jel manžel do našeho oblíbeného obchodu Trendy Baby, kde koupil úžasnou pletenou zavinovačku, která typově připomínala tu v porodnici. Přivezl i takovou trojúhelníkovou nádstavbu na matraci, aby mohl spát ve zvýšené poloze. Hned to všechno vypadalo líp.

Kdyby mi někdo řekl, že existují i miminka, která nepláčou, vůbec bych tomu nevěřila. Jenže jedno takové máme doma. Jsem vážně vděčná. Někdy na něj jen tak koukám a říkám si, že si ho snad ani nezasloužím. První tři týdny neplakal vůbec. Tak trochu jsem si už přála, aby se ozval, abych věděla, jaký má hlas. Dělalo mu dobře koupání, číštění uší i nosu, jakákoliv manipulace včetně oblékání složitějších outfitů. To oblékání mě nepřekvapuje, protože tam se potvrdilo, že je po nás. Ví, že pro krásu se musí někdy trochu trpět. Poprvé se ozval až po třech týdnech, v den, kdy šel manžel do práce. Asi si všiml, že je nás o jednoho méně. Ovšem byl to jen takový srandovní výkřik. Každopádně se mi ulevilo, že to umí a nic mu není.

Od té doby si to ale začal trénovat a dnes když se rozhodne, že chce mlíko okamžitě a nepočká ani na výměnu pleny, tak to spustí. Anebo když mu večer po pasení koníčků seberu knížku, kterou si vždycky čte a otočím ho zpět na záda, tak začne vyvádět, ale jen na chvilku. Pak se přisaje a je to všechno ok. Prso totiž všechno vyřeší. Jiné důvody pro pláč nemá. Netrápí ho ani prdíky, což mi teď asi závidí řada maminek. A to mi všichni říkali, že to mají všechna mimina. Tedy všichni kromě mojí doktorky. Evidentně to pravda není.

Nejsem zasloužilá matka, mám za sebou zatím jen tři měsíce, takže si nedělám iluze o tom, že se to všechno může změnit. Jednou bude třeba nemocný, může ho něco bolet, začnou růst zuby a příjdou dny, kdy plakat bude. Věřím, že se ale do jisté míry dá ovlivnit spousta věcí a recept na spokojené miminko existuje. Zde je můj návod jak na to (berte ho s rezervou…samozřejmě vím, že temperament je vrozený a někdy nepomůže nic, ani to prso):

1. Celé těhotenství jsem byla maximálně v klidu. Což je u mě vcelku nezvyklé. Většinou vyšiluju kvůli maličkostem, ale jakmile se objevily dvě čárky, vše se rázem změnilo.
2. Síla myšlenky je mocná. Věřila jsem, že budu mít hodné a klidné dítě (po manželovi) a každý večer se před spaním modlila, aby to tak opravdu bylo. Já jsem totiž byla fakt zákusek a obdivuji mámu, že to zvládla a do toho ještě moje dvě mladší sestry. Klobouk dolů!
3. Porodu jsem se nebála. Těšila jsem se na životní změnu a byla pořád pozitivně naladěná.
4. Spěte! Spěte! Spěte! Říkali mi, ať se vyspím do zásoby, ale to stejně nejde. Škoda. Byla jsem unavená ještě z porodnice, do toho pak člověk každé tři hodiny vstává na kojení. Kolem půlnoci jsem měla největší krize, dnes zase pro změnu kolem šesté ráno. Zásada tedy byla – spát kdykoliv je to možné. Někdy stačí 15-20 minut, třeba třikrát denně. Měla jsem štěstí, že malý spal přes den i 3-4 hodiny, takže jsem měla příležitostí hodně, ale chtěla jsem se věnovat i manželovi, uklízet, vařit, jen tak být. Tělo ale musí regenerovat a po císaři obzvlášť. Miminko by vycítilo, kdybych nebyla v pohodě. Takže spánek = pohoda = mimčo v klidu.
5. Dobře jezte! Říká se jim super foods. Potraviny, které mě donedávna nechávaly chladnou. S příchodem miminka to přišlo nějak samo a světe div se, poprvé v životě si hlídám co jím a jde to nějak přirozeně. Obavy, že se do zdravé stravy budu muset nutit jsou ty tam. Je to asi jakási přirozená potřeba dát miminku to nejlepší. Takže každé ráno mám misku jogurtu s chia semínky, banánem, datlemi a žitnými vločkami. Svačím avokádový toast, vajíčka nebo ovocný tvaroh, obědvám lososa, piju rýžová mléka a vůbec čím pestřejší a vydatnější věci, tím lepší mléko. Za jídelníček děkuji svému manželovi, který mi první týdny dělal stravovacího manažera. Je pravda, že jsem to možná rozjela až moc, malý mi přibíral půl kila týdně, až se doktorka děsila, čím ho krmím. Teď už jsem trochu polevila. Každopádně nakrmené mimino = spokojené mimino.
6. Buďte šťastná a v pohodě. Tohle může znít divně, protože si asi říkáte, že přece každá novopečená maminka musí být šťastná a v klidu, ale stačí málo a jste nervózní, roztěkaná, že něco nestíháte apod. Miminko všechno vycítí, takže ideální je na nic nemyslet a jen plout na vlně teď a tady. Kdy jindy v životě, než teď, by se měl zastavit čas? Nebojte se říct si o pomoc. Jsme sice bohyně, ale nemusíme za každou cenu zvládnout všechno.
7. Nebuďte na sebe tak přísná. Prádlo počká a nádobí ve dřezu taky. Raději si udělám manikúru a vlasy, abych se cítila fajn a manžel se mě nelekl pokaždé, když se vrátí z práce. Mimčo mě naučilo prioritám. Nestihnu všechno, ale to je v pořádku. Dlouhou sprchu si dopřeju jen když tu je manžel, jindy kmitám, jednou řeším vlasy, druhý den holím nohy, ale tak to je. Každopádně se z toho nehroutím. Jsem pánem svého času. Potom není nic lepšího, než si sednout na terasu s kávičkou a jen tak být. To jsem dřív nedokázala, ale dnes když vím, že na to mám třeba jen půl hodiny, tak si to o to víc užiju.
8. Miminka nejsou žádná věda. Každý ví, že když jsou nakrmená, odpočatá a v mámině náručí, tak jim nic nechybí. Zoloušek nepláče, protože jsem na něj napojená a jeho potřeby uspokojím ještě dřív, než si o ně řekne. Ví, že je v bezpečí, že si nic nemusí vynucovat pláčem. Stačí, když si začne broukat a já vím, že chce mlíko nebo přebalit. Trošku jiné je to venku, tam má hodně podnětů a když je přetažený, tak je rozmrzelý a když není prso okamžitě, tak je křik.
9. Ňuňat! Ňuňat! Ňuňat! Zastávám názor, že miminko se rozmazlit nedá. Nerodí se s tím, že s námi bude manipulovat. Chce jen, aby byly uspokojeny jeho potřeby. Zolouška od prvních dnů hodně chovám a to dobrovolně jen tak, chodím s ním po bytě a ukazuju věci, objímáme se a každé ráno se spolu válíme v posteli. Potom mu nevadí, když ho jen tak odložím, aby si sám hrál. Večer po krmení ho uložím do postýlky a sám během chvilky usne. Ví totiž, že máma je na blízku a jak mu vždycky říkám před spaním: „mlíčko bude kedykoľvek.“ 
10. Miminka milují režim. Stará známá věc, která ale stoprocentně funguje. Po pár týdnech si to všechno sedlo a máme svoje rituály. Ranní dospávání u mě v posteli, odpolední kočárkování a večerní koupání s pohádkou. Zoloušek pak někdy spí i 8 hodin v kuse. Minimálně však 5-6 hodin, takže se konečně vyspím i v noci. Hurá!

I miminka někdy nemají svůj den. Jsou přetažená, mají hodně podnětů, je jim teplo nebo zima, jsou rozmrzelá nebo unavená. Po šesti týdnech jsem poprvé vytáhla dudlík. Měla jsem z toho strach a dlouho jsem váhala, jestli mu ho vůbec dám. Bála jsem se, že ho pak bude stále vyžadovat. Jenže jednoho dne si to situace žádala. Naštěstí  to dopadlo dobře a často ho i odmítá, ale když je unavený, tak mu pomáhá se zklidnit. A když ani dudlík nepomůže, tak vytáhnu tu nejúčinější zbraň – prso. Protože prso prostě vždycky všechno vyřeší. Není divu, když byl z dělohy zvyklý na non-stop bufet 24/7.

Jaké máte zkušenosti vy? Co vám pomohlo, aby miminko bylo spokojené?

Vaše Žanet