Neuvěřitelné, já vím, ale je to tak. Měla jsem různé představy o tom, jak to všechno jednou bude probíhat, až budu těhotná. Tak například jsem myslela, že to v práci oznámím až ve chvíli, kdy to na mně bude vidět. Budu celá tajemná a pak to řeknu a bude to pro všechny šok. No šok to byl spíš pro mě, protože se to provalilo hned den poté, co jsem si dělala test. Vzhledem k tomu, že jsme téma těhotenství probírali v práci snad denně, tak bylo těžké cokoliv utajit. Ráno jsem přišla do kanceláře a hned první otázka byla „tak co, dělala sis včera test?“ Marně jsem se snažila vyhnout odpovědi, protože nablblý výraz mě okamžitě prozradil. Takže během jedné minuty to věděly čtyři kolegyně. Jedna dokonce vykřikla nadšením tak nahlas, že se otočila polovina kanceláře a musela to pak trapně zachraňovat něčím ve smyslu „anooo, to je báječný, že ti schválili ten časopis.“ Celý den se pak neřešilo nic jiného, než že jsou v týmu už dvě těhule a kdo bude další na řadě. Nejabsurdnější na tom bylo, že jsem ještě nebyla ani u doktora, takže jsem vlastně stoprocentně nevědělala, jestli je všechno v pořádku a zda je embryo vůbec na svém místě.
