Ne nadarmo se říká, že až s dětmi si člověk opravdu uvědomí, jak ten čas strašně rychle letí. Už je to šest krásných měsíců, co s námi sdílí domácnost náš malý člověk. Tak mu totiž někdy říkáme. Je až neuvěřitelné, jak moc nám někdy příjde, že je to takový malý dospělý. Občas na něm dokonce pozorujeme, jak je nám ve spoustě věcí podobný. Že to není možné? Ale je! Anebo si to aspoň chceme myslet. To nás baví. Continue reading „Šest měsíců radosti“
Jak se vypořádat s emocionálně, psychicky i fyzicky nejnáročnějším obdobím v životě? Nijak. Prostě to přežít. Jinak to nejde. Můžete přečíst x příspěvků na e-miminu a může vám x kamarádek říkat, jak to chce jen čas, ale když to přijde, stejně tomu nevěříte a myslíte, že to nemá konec. Je to hormonální kolotoč s pocity absolutního vyčerpání, nekončící únavou, slzami štěstí, ale i těmi v noci do polštáře. Euforie, radost a energie mě jaksi minuly obloukem. Něco jsem čekala, něco mě mile překvapilo, něco zaskočilo. Každopádně to mám za sebou a neskutečně se těším, až začneme chodit po návštěvách, kávičkách a jezdit na výlety, no prostě žít. Doteď jsem byla v zajetí obývacího pokoje. Neunikl mi jediný díl Nákupních maniaček ani pořadu Prostřeno (ano bohužel). Ještě pár dní a neručím za sebe. Zde jsou moje postřehy jak se vypořádat s touto náročnou životní výzvou a jak si zvyknout na fakt, že s vámi najednou bydlí malý člověk, kterého zajímá jen mlíko a je mu jedno, že třeba celý den chodíte v pyžamu. Continue reading „Fakta a mýty o šestinedělí“
By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information
The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.
