Nemám nejmenší tušení, kdy mě máma vzala poprvé k zubaři, ale mám takový pocit, že už jsem byla větší a měla z toho rozum. Možná i proto jsem pak pokaždé dělala děsivé scény a řvala už ve výtahu, protože jsem nebyla zvyklá na milou paní zubařku (ona totiž ta, co si ji pamatuji, vůbec milá nebyla). A možná mám prostě jen špatné vzpomínky celkově. V sedmi letech jsem jednou neposlechla mámu, když říkala, ať chvilinku počkám, než si něco vyřídí, a strašně nutně jsem potřebovala sáňkovat s klukama od vedle na zmrzlé silnici. Za chvíli jsem stála uřvaná u dveří, pusu celou od krve a moje krásné nové jedničky byly ty tam. Ten večer jsem prý byla poprvé zticha. Continue reading „První návštěva zubaře“
