Venku je krásně, léto v plném proudu, procházím se po práci ulicemi a vyhlížím dětskou výbavičku. To jen tak na rychlo, protože mě brzy čeká kávička s kámoškou a pak kino s manželem. Možná ještě skočíme do baru na drink a večer to pěkně roztočíme. Zítra víkend, takže si zajdeme na sushi anebo vyrazíme na výlet, dlouho jsme nebyli v Německu a potřebuju zoufale nové lodičky…

Venku je krásně, ale já jsem zavřená doma. Byť je léto v plném proudu, neužívám si ho, ležím na gauči a chce se mi umřít. Z práce jsem odešla dřív, i když jsem měla plány jak půjdu s kamarádkou na kávu, ale místo toho koukám do kýblu a čekám co bude. Dala bych si i něco k jídlu, ale vždy když otevřu lednici ji musím zase rychle zavřít. Už jsem ji prohlížela asi tisíckrát a nemám pocit, že by nám v ní něco umřelo, ale možná jsem to přehlédla…

Co z toho byla představa a co realita asi nemusím vysvětlovat. Chtěla jsem věřit tomu, že těhotenství není nemoc. Měla jsem tolik plánů, jak budu zdravě jíst, chodit na jógu, číst knížky o těhotenství, dělat všechno proto, aby se miminku dařilo dobře a nikdy jsem si nemusela vyčítat, že jsem něco podcenila. Jediná věc, která zůstala tak, jak jsem si ji plánovala byly high heels, tedy vysoké podpatky. Bez těch to prostě nejsem já. Vlastně ani jiné boty nemám, takže ano, celé těhotenství jsem chodila výhradně v botách na podpatku, včetně zimních kozaček. Mám štěstí, že jsem neopuchla a nepřibrala sto kilo, takže jsem v nich nepřepadávala ani dopředu ani dozadu.

I když na těhotenství nadávám, jsem v podstatě ale pozitivně laděný člověk. Jen jsem prostě neměla štěstí na pohodové a klidné těhotenství. Snad se mi to vykompenzuje na dítěti. Nikdy jsem nevěřila řečem o tom, jak budu usínat ve stoje, zkazí se mi zuby, rozpláču se i u běžné reklamy, nebude mi to slušet, protože narostu do obřích rozměrů, budu mít noční žravky, chuť na omítku a jiné divnosti a tak dál a tak dál. Nic z toho se nestalo, ale co si budeme povídat, klasika typu nevolnosti, křeče, neustálé čůrání ve dne v noci, chvíli chuť na krupičku a za minutku na bramboráčky, to je realita.

Nicméně pár pozitivních věcí bych přece jen našla. 

1. Když se přejíte v restauraci, nemusíte zatahovat břicho a maskovat ho kabelkou, protože ho prostě máte vyvalené pořád.
2. Výrazně ušetříte za kávu v Costě, protože vám prostě přestane chutnat. To stejné platí o alkoholu. Předtím jsem si myslela, jak budu stále po večerech popíjet, že přece kvalitní Barolo nebo sklenka šampaňského mu nemůže ublížit, ale najednou přišel zlom a nemohla jsem nic z toho ani vidět.
3. Konečně zjistíte jaké to je mít pořádný silikony. Musím říct že nic moc, takže odvolávám plastického chirurga.
4. Výběr v šatníku se časem tak smrskne, že konečně nebudete denně trápit manžela tím, že nemáte co na sebe, i když máte asi milion věcí. Teď už točíte jen tři outfity, takže dilema odpadá.

Na závěr jsem ještě sestavila takový malý seznam doporučení, které prosím neříkejte a nedělejte těhotným. 

1. Nesahejte nám na břicho. Je to fakt divný. Osobně mi to moc nevadí, ale když se nad tím zamyslím, tak proč??
2. Jé, co se ti stalo, že už konečně budeš mít taky dítě? No jsem na tebe zvědavá… bez komentáře.
3. Ty pořád nosíš podpatky?
4. A budeš rodit normálně nebo císařem?
5. No jsem fakt zvědavá na tvůj porod.
6. Teď už všechno skončí, už budeš jen přebalovat a kojit.
7. Počkej, až ti to značkový bodýčko dítě posere.
8. Tvoje dítě určitě nebude ani blinkat ani kakat (ironie největší).
9. Budeš ráda, když dítě umlčíš v autě rohlíkem, který ti pak ožužlaný někam nacpe.
10. Pak už si nevyčistíš ani zuby a sama nedojdeš na záchod, nevyfoukáš vlasy a další varianty na téma – tohle ti s dítětem skončí.

Mám pocit, že spousta lidí okolo zapomíná na to, že dítě bude mít i tátu. Stejně tak moc nechápu proč tolik matek tvrdí, že všechno skončí, nic už nestihnu, neudělám, nikam se nepodívám, hotová apokalypsa, ať si hlavně nemyslím, že naše bílá sedačka zůstane navždy bílá a že budu mít doma pořád tak uklizeno. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna a pak to uzavřít tím, že ale mateřství je to nejkrásnější, nejúžasnější, nejlepší a dokud nejsem matka nejsem nic a nepoznala jsem ještě opravdovou lásku… Tak doufám, že ji brzy poznám.

PS.: k bodu 7 – až si nadělá do bodýčka Hugo Boss, tak ho převlečeme do nového. Nebo máte nějaký jiný nápad?