Hledám inspiraci, nakoupím si suroviny, ladím recept, připravuji ho s láskou a s úsměvem dávám na talíř. V domnění, že tohle má přece Zolinko rád. K mému údivu se však dočkám jen odmítavého výrazu. Znáte to taky? Jídla, která ještě nedávno patřila mezi oblíbená, jsou nyní fuj a bléé, protože tak se vyjadřují děti u jídla ve školce. Které dítě by nešlo s proudem, že? A tak se často vracím na úplný začátek. Některé dny jsou zalité sluncem a jiné vůbec. Občas můžeme mít pocit, že už není východisko a máme tendence to vzdávat, ale faktem je, že dítě někdy potřebuje vidět tu samou potravinu i 15x, než ji vezme na milost. Přestože to není lehký úkol a vyžaduje hodně trpělivosti, zdraví dětí je ta nejdůležitější věc v mateřství, o kterou je třeba usilovat.

Určitě jste si někdy všimli, že některé scénky vůbec nejsou o jídle. Byť se to tak na první pohled může zdát. Ve skutečnosti si třeba dítě ještě dostatečně nevyhrálo, někde něco zapomnělo a chtělo si to přinést ke stolu. Už mnohokrát jsem psala, jak mi přijde důležité se umět na dítě napojit. Pozorovat ho a pozorně mu naslouchat. Vědět, jak funguje a na co slyší. Když děti pro něco nadchnete a získáte jejich pozornost, vždycky budou lépe spolupracovat.

Nejlepší je jít dětem příkladem a tiše inspirovat. Co chcete, aby si pamatovaly? Mámu, která držela diety a vždycky měla něco extra nebo jak jste se jako rodina scházeli všichni každý den u večeře a povídali si. Je jen na vás, co za návyky si do života odnesou.

Vy ovlivníte, jaký bude mít vaše dítě vztah k jídlu za deset, dvacet a více let.

Chci vás tímto článkem inspirovat k tomu, abyste si všímali návyků, ať už dobrých či ne, i toho, jak o jídle přemýšlíte a co pro vás zdravá strava znamená.

Já se snažím hlavně nezakazovat, nepřikazovat, neomezovat, nerozděluju jídlo na dobré a špatné, nemlžím, neschovávám a nikdy nedělám kolem jídla drama. Jídlo nás má vyživit, dodat energii, dobře chutnat, máme s ním mít spojené hezké zážitky s rodinou a přáteli, ale v žádném případě nemá přátele ani rodinu nahrazovat, řešit zlomená srdce, samotu, nervozitu, nudu, životní trable, pocity bezpečí, jistoty, sebehodnoty a plnit náhradní funkci za celou řadu emocí. Toto je přesně ten důvod, proč je pro mě důležité šířit myšlenku, že zdravý vztah k jídlu je základ a je důležitější než množství snězené mrkvičky.

Chci vám ukázat možnosti, jak v dětech vzbudit zájem o zdravé stravování a postupně u nich budovat zdravý vztah k jídlu. Aby se dokázaly dobře rozhodovat, aby věděly, co jim prospívá a co ne. Mám pocit, že většina lidí moc neřeší, co děti jí a je jim to tak nějak jedno. Protože vychází z toho, že přece oni když byli malí, tak to jedli taky a taky žijí. Ano, všichni nějak žijeme, ale otázka je, jak budeme žít za dvacet let a jakou kvalitu bude mít naše zdraví na konci našich dní. Mladý tělo snese hodně, ale taky si hodně pamatuje.

Zde je 7 tipů, jak vést děti k zdravé stravě.

1. Vzdělávejte je

Tam to všechno začíná. Učte je o jídle i tom, jak funguje jejich tělo. Nemusíte být doktoři ani specialisté na výživu. Každý ví, že mrkvička je dobrá na oči a po špenátu budete mít svaly jako Pepek Námořník.

I malé dítě můžeme vést k tomu, aby se naučilo vnímat svoje tělo a pocity.

Pamatujete si seriál Byl jednou jeden život? Jako malá jsem ho strašně ráda sledovala. Inspiroval mě k tomu, že se třeba bavíme o té armádě malých broučků, kteří žijí v bříšku a pomáhájí nám s jídlem, které sníme, aby se dostalo na správná místa. Když tam pošleme hodně lentilek, tak se rozmnoží záškodníci a začne bitva. Proto pak musíme zase nakrmit ty hodné, abychom posílili vojsko. Posledně, když byl nemocný, mi řekl, „že tam teď ti hodní broučci bojují, abych se brzy uzdravil, že jo mami?“ 

Otevírejte prostor pro diskuzi. Ptejte se jich, jaká je jejich oblíbená zelenina a proč. Jaké barvy ovoce nebo zeleniny ten den snědly. Povídejte jim o tom, že každá zelenina a ovoce má svoji specifickou barvu, protože každá ta barva znamená nějakou super látku, kterou tělo potřebuje (jedná se o princip tzv. duhové diety). Zelené potraviny jsou na vitalitu, jako na jaře, když všechno roste. Červené podporují kůži a funkci cév, oranžové zrak a žluté imunitu. Modré jako borůvky jsou zase dobré pro mozek a paměť. Dávejte jim hádanky, nechte je vyjmenovat všechnu zelenou zeleninu, kterou znají. Která je nejošklivjší, která je nejsrandovnější a tak dál. Využijte jejich fantazii.

2. Nakupujte a vařte spolu

Zapojte je do procesu. Děti rády pomáhají. Cítí se důležitě, když můžou o něčem rozhodovat. Od malička se mnou Zolinko chodí nakupovat. Některé regály ho nechávají úplně chladným, protože ví, co bereme a co ne. Pokaždé se ale zastaví u vajec a ptá se, proč nekupujeme to růžové balení a já mu ochotně už po stopadesáté vysvětluju, že vajíčka v té růžové krabičce nejsou od šťastných slepiček a povídáme si o tom, jak by měla zvířátka žít.

Doma spolu jídlo vybalujeme, připravujeme a vaříme. Nechávám ho prostřít stůl. Kdykoliv krájím mrkvičku, pokaždé mi ji ujídá. Jsou to maličkosti, ale jedna k druhé udělá velký posun. Plno maminek si nákupy s dětmi ani neumí představit. Jasně, když dítě honíte po supermarketu, moc na pohodu to není, ale když k tomu přistoupíte pohodově, nikam nebudete pospíchat, všude se zastavíte a hlavně dítě pro něco nadchnete, určitě bude spolupracovat. Chce to trénink, ale všechno je natrénovatelné. Anebo je vemte na farmu, nalákejte je na zvířátka a traktůrky. Povídejte jim o tom, odkud se jídlo vůbec bere.

3. Něco si spolu vypěstujte

Nemáme zahradu, takže moje možnosti jsou omezené na nakličovací misku a bylinkovou zahrádku, ale i to se počítá. Když si sám vypěstuje řeřichu nebo klíčky ředkvičky, je daleko větší šance, že si je chce dát na ta vajíčka nebo na chleba, než kdybych tu misku před něho jen tak postavila. Asi by si říkal, co to jako je?

4. Buďte dobrým příkladem

Děti jsou jako houba. Je jasné, že když nás vidí, jak se za pochodu cpeme brambůrkami a přitom po nich chceme, aby si v klidu snědly u stolu nálož brokolice, asi moc spolupracovat nebudou. Ukažte jim, že jídlo je nejen palivem, ale přináší i radost. Sejděte se aspoň jednou denně celá rodina u stolu. Zaveďte víkendové rituály. Zajděte si na brunch (snad to bude někdy zase možné), bavte se a jídlo si užívejte. Znáte pravidlo 90/10? Možná znáte to Paretovo 80/20, ale v jídle se spíš přikláním k tomuto – 90% času jím zdravě a 10% času jím to, co není v té první kategorii, ale důležité je, aby to bylo bez výčitek. Ne takovéto dnes splácám páté přes deváté a zítra to půjdu vyběhat. Prostě si to dám a život jde dál.

5. Dejte jim na výběr

Jejich výběr záleží na tom vašem. Co nechcete, aby jedly, vůbec nenoste domů. Co na vás vyskočí jako první, když otevřete lednici nebo špajzku? Moje dítě si už s klidem vleze samo do lednice a vybírá si. V obchodě někdy musíme podléhat pokušení, protože to, co většinou vůbec nechceme, nám pochopitelně kladou do úrovně očí, abychom si toho okamžitě všimli. To je byznys. Doma máme tu výhodu, že si tam můžeme dát co chceme. Jasně, zelenině je líp ve spodním šuplíku, ale když se dobře skladuje, přežije i uprostřed lednice. Už jednou jsem psala, že mi taky pomáhá, když dám Zolinkovi na výběr ze dvou až tří variant, ale jen těch, se kterými jsem já v pohodě. Pak je jedno, po čem sáhne, vždycky to bude dobrá volba a on spokojený, že o tom mohl rozhodnout.

6. Plánujte a připravujte

Mějte doma opravdu jen to, co chcete, aby děti jedly. S tím souvisí plánování a příprava. Větším dětem nachystejte dopředu to, co si samy můžou brát, ať už z lednice nebo špajzky. Ať mají po ruce oříšky, v lednici i menší balení jogurtů, nakrájenou zeleninu na špalíčky a omyté ovoce. Zorganizujte si potraviny tak, aby se dítě v lednici vyznalo a nemuselo tam složitě hledat. Neskladujte zbytečnosti, nechte prostory na skladování potravin dýchat, udělejte si to hezký, aby vás to hlavně bavilo.

7. Nedávejte jim nálepky

Mluvit v jejich přítomnosti, ale i za jejich zády a prohlašovat o nich, že jsou nejedlíci, vybíraví, že nejí to a tamto, ničemu neprospívá. Nehledě na to, že nálepkování všeho druhu vede tak akorát k destrukci sebevědomí. Děti nám bezmezně věří a slyší i za roh. Doporučuju nedávat nálepky ani na věci. O těch brambůrkách je lepší prostě vůbec nemluvit. Čím víc budete zdůrazňovat, že jsou špatný, tím víc je dítě bude chtít vyzkoušet.

S nálepkováním a označováním jídel na dobré a špatné se nesou i další rizika. Nebezpečné je to, že si dítě začne „špatné“ jídlo spojovat s pocity viny a následně i s vlastní hodnotou. Děti nemají tak vyvinutý mozek, takže snadno uvěří, že špatní jsou oni. Podobné je to i se sladkostmi jako odměnou. Zasloužím si, nezasloužím si. Věrím si, nevěřím si.

Jíme, abychom nás vyživili, ale jíme i pro radost. Stejně jako v životě, i ve stravování je potřeba mít balanc. Samozřejmě, že některé potraviny odmítám. Průmyslově zpracované, ty co obsahují desítky komponentů, které nejdou ani vyslovit. Levné čokolády, balené pečivo, kolové nápoje, bílé rohlíky a uzeniny. To prostě ne. Ale pak je řada takových, které jsou a nejsou ok a občas jsou úplně v pohodě. Lipánek, který má víc cukru, než bychom si přáli, majonéza, bez které by to prostě nebylo ono a věřte nebo ne, i u nás se čas od času objeví Nutella. Důležité je vědět, co to s námi dělá, jak se po tom cítíme, jak to ovlivňuje naši náladu a zda to za to stojí. Když to budete žít vy, budou to žít i vaše děti.

Je to na vás. Přeji vám hromadu správných rozhodnutí na cestě za vaším zdravějším já i zdraví vašich dětí.

Vaše Žanet