S kojením se už nějaký ten pátek blížím do finále a tak jsem se rozhodla sepsat moje pocity, zkušenosti a třeba nalomit někoho, kdo kojit nechce. O někom totiž vím a doufám, že si to přečte. Kojení je dost diskutované téma. Někdy je lepší se do debat ohledně kojení raději nepouštět, ale přesto to udělám. Ještě nedávno jsem zastávala názor, že kojení je nutnost a nedovedla si představit, jak by si to někdo mohl třeba i užívat. Můj negativní pohled se nezměnil ani během těhotenství. Přispělo k němu zase pár nevyžádaných rad z okolí, jak to strašně bolí, jak to změní prsa a tak podobně. Neuměla jsem si představit, jak kojím na veřejnosti. Nechápala jsem matky, které se rozhodnou kojit děti starší šesti měsíců (nebo prostě děti, které sedí a mají zuby). Natož třeba chodící dítě, které samo přiběhne a volá mléko, mléko. Tohle asi nepochopím nikdy, ale dnes už vím, že kojení je dar a je třeba si ho vážit. Continue reading „Kojím, kojíš, kojíme“
Archiv rubriky: Motherhood
Život s kojencem
Když vám do života vstoupí mimino, zavládne logicky chaos. Poklidné večery s vínem na terase se rázem promění v trio koupání, krmení, uspávání, a v lepším případě se maximálně naložíte vyčerpaní k televizi, kde to po pár minutách hned zalomíte. Jak ale probíhá typický den s kojencem, tak to mě zajímalo celé těhotenství, a nikdo mi nedokázal dát takovou odpověď, abych si to fakt uměla představit. Rozhodla jsem se tedy popsat naše běžné dny. Variantu jsme doma a variantu vyrážíme do ulic. Je to takový průřez obdobím mezi druhým a čtvrtým měsícem. Na začátku mi totiž spal 20 hodin denně a já s ním, takže tam bych se moc nerozepsala, nebylo by o čem. Jestli si tedy někdy kladete otázku, jak to asi na mateřské vypadá, tak čtěte dál. Continue reading „Život s kojencem“
Prso všechno vyřeší
Přijde den, kdy si poprvé přivezete miminko z porodnice, položíte ho do postýlky a jen koukáte a říkáte si „a co teď?“ Už jednou jsem zde psala, že máme to nejhodnější miminko pod sluncem. Naštěstí tento trend pokračoval i po příjezdu domů. Nové prostředí ho nijak nezaskočilo a hned se adaptoval. Vlastně své první dny komplet prospal. První noc byla zvláštní. Čekal na něj krásný spací vak Hugo Boss, ale z porodnice byl zvyklý spát na boku, takže svoji první noc spal obalený v naší dece. Úplně se v té postýlce ztrácel. Hned druhý den jel manžel do našeho oblíbeného obchodu Trendy Baby, kde koupil úžasnou pletenou zavinovačku, která typově připomínala tu v porodnici. Přivezl i takovou trojúhelníkovou nádstavbu na matraci, aby mohl spát ve zvýšené poloze. Hned to všechno vypadalo líp.
Co mi dalo mateřství
Dnes je Den dětí a já si uvědomila, že už to není jen o mně. Je milé dostávat každý rok od rodičů nějakou tu sladkost. Každý je něčí dítě, takže když mi táta každoročně posílá přání, je to v pořádku. Možná jsem jediná v tomhle věku, ale dostávám i adventní kalendář na Mikuláše. Letos to ale cítím jinak. Jsem poprvé máma a v postýlce mi spí miminko a je moje. Stále tomu někdy nemůžu uvěřit. Chtěla jsem dnes pustit do světa jiný článek, ale ten počká. Ráno jsem se probudila a řekla si, že musím napsat pár řádků o tom, jak se mi za poslední dva měsíce změnil život. Continue reading „Co mi dalo mateřství“
Fakta a mýty o šestinedělí
Jak se vypořádat s emocionálně, psychicky i fyzicky nejnáročnějším obdobím v životě? Nijak. Prostě to přežít. Jinak to nejde. Můžete přečíst x příspěvků na e-miminu a může vám x kamarádek říkat, jak to chce jen čas, ale když to přijde, stejně tomu nevěříte a myslíte, že to nemá konec. Je to hormonální kolotoč s pocity absolutního vyčerpání, nekončící únavou, slzami štěstí, ale i těmi v noci do polštáře. Euforie, radost a energie mě jaksi minuly obloukem. Něco jsem čekala, něco mě mile překvapilo, něco zaskočilo. Každopádně to mám za sebou a neskutečně se těším, až začneme chodit po návštěvách, kávičkách a jezdit na výlety, no prostě žít. Doteď jsem byla v zajetí obývacího pokoje. Neunikl mi jediný díl Nákupních maniaček ani pořadu Prostřeno (ano bohužel). Ještě pár dní a neručím za sebe. Zde jsou moje postřehy jak se vypořádat s touto náročnou životní výzvou a jak si zvyknout na fakt, že s vámi najednou bydlí malý člověk, kterého zajímá jen mlíko a je mu jedno, že třeba celý den chodíte v pyžamu. Continue reading „Fakta a mýty o šestinedělí“
Ne nadarmo se říká, že to byl porod
Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli mám nebo nemám napsat o svém porodu. Přece jen je to dost intimní záležitost, ale z nějakého důvodu ji mám prostě potřebu s vámi sdílet. I kdyby to mělo oslovit jen jednu budoucí maminku, tak to stojí za to, abych se o tento zážitek podělila. Internet je sice plný příběhů o porodech, ale problém je v tom, že s odstupem času matky opravdu zapomínají na detaily a nakonec jim to přijde, že to tak hrozné nebylo. Případně úplně vytěsní to zlé a vznikne z toho ideální příběh o tom, jak to bylo super rychlé a že to byl nejlepší zážitek v životě. Tak jaké je to doopravdy? Continue reading „Ne nadarmo se říká, že to byl porod“
Těhotenství – představy vs. realita
Venku je krásně, léto v plném proudu, procházím se po práci ulicemi a vyhlížím dětskou výbavičku. To jen tak na rychlo, protože mě brzy čeká kávička s kámoškou a pak kino s manželem. Možná ještě skočíme do baru na drink a večer to pěkně roztočíme. Zítra víkend, takže si zajdeme na sushi anebo vyrazíme na výlet, dlouho jsme nebyli v Německu a potřebuju zoufale nové lodičky…
Venku je krásně, ale já jsem zavřená doma. Byť je léto v plném proudu, neužívám si ho, ležím na gauči a chce se mi umřít. Z práce jsem odešla dřív, i když jsem měla plány jak půjdu s kamarádkou na kávu, ale místo toho koukám do kýblu a čekám co bude. Dala bych si i něco k jídlu, ale vždy když otevřu lednici ji musím zase rychle zavřít. Už jsem ji prohlížela asi tisíckrát a nemám pocit, že by nám v ní něco umřelo, ale možná jsem to přehlédla…
Budu máma!
Neuvěřitelné, já vím, ale je to tak. Měla jsem různé představy o tom, jak to všechno jednou bude probíhat, až budu těhotná. Tak například jsem myslela, že to v práci oznámím až ve chvíli, kdy to na mně bude vidět. Budu celá tajemná a pak to řeknu a bude to pro všechny šok. No šok to byl spíš pro mě, protože se to provalilo hned den poté, co jsem si dělala test. Vzhledem k tomu, že jsme téma těhotenství probírali v práci snad denně, tak bylo těžké cokoliv utajit. Ráno jsem přišla do kanceláře a hned první otázka byla „tak co, dělala sis včera test?“ Marně jsem se snažila vyhnout odpovědi, protože nablblý výraz mě okamžitě prozradil. Takže během jedné minuty to věděly čtyři kolegyně. Jedna dokonce vykřikla nadšením tak nahlas, že se otočila polovina kanceláře a musela to pak trapně zachraňovat něčím ve smyslu „anooo, to je báječný, že ti schválili ten časopis.“ Celý den se pak neřešilo nic jiného, než že jsou v týmu už dvě těhule a kdo bude další na řadě. Nejabsurdnější na tom bylo, že jsem ještě nebyla ani u doktora, takže jsem vlastně stoprocentně nevědělala, jestli je všechno v pořádku a zda je embryo vůbec na svém místě.
Síla myšlenky
Odjakživa mě bavilo plánování. Nebylo ani tak podstatné, že se něco z toho nakonec vůbec neuskutečnilo, ale už jen pro ten pocit, že se mám na co těšit.
Na začátku minulého roku jsem si udělala největší plán svého života. Zakroužkovala jsem si v diáři datum, kdy budu těhotná a kdy se nám narodí náš malý chlapeček. Vím, zní to bláznivě. Říkám tomu ale síla myšlenky. Je mi moc líto všech, kterým se nedaří otěhotnět. Je mi jasné, že ne vždy to prostě takto funguje, že si řeknete teď a ono to přijde. Nechci, aby to znělo povrchně, ale mám prostě velkou radost z toho, že u mě to zafungovalo. Napoleon Hill jednou napsal, že cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout. Vyslala jsem tedy zavčas myšlenku do vesmíru.