Pamatujete si loňský článek o tom, jak jsme strávili poprvé nákupy v Metzingenu ve třech? To spokojené miminko, které mělo tehdy 5 měsíců a celou dobu se jen vozilo v kočárku, spinkalo několikrát denně a pak mi ochotně zapózovalo při západu slunce? Veselý v náručí, obklopený budovami obchodních domů Gucci, Missony a Tod’s. Nenechte se zmást, stále je to náš malý nákupní parťák, ale tentokrát už to zcela zalité sluncem nebylo a vypadalo to spíš nějak takto. 

Metzingen pro nás vždy bude oblíbeným místem, kam rádi jezdíme na výlet spojený s nakupováním a dobrým jídlem. Je to teď jiné, ale jsme šťastní, že je malý takový parťák a můžeme ho tam brát s sebou a užít si to jako rodina. O Metzingenu a našich zkušenostech s takovou první větší cestou jsem psala v loňském článku (zde).

Dnes bych vám ráda popsala, jaké to je a na co se připravit, když cestujete s kojencem vs. batoletem. Rozdíly jsou veliké, ale všechno se dá zvládnout.

Každé období má své výhody i nevýhody. Je jasné, že batole chce žít naplno. Touží objevovat svět, zkoumat ho, chce běhat a být středem pozornosti. Malé miminko s vámi drží krok a pokud je nakrmené a odpočaté, problémy většinou nedělá.

Následující rozdíly vychází čistě z naší osobní zkušenosti. Každé dítě je jedinečné, co platí pro jedno, nemusí platit pro druhé.

Kojenec (5 měsíců) vs. batole (15 měsíců)

Jízda autem

Metzingen není zrovna nejblíž (cca 550 km od Prahy), proto abychom tam byli včas a něco na nás v obchodech zbylo, vyjíždíme vždy nad ránem, okolo páté hodiny. Tedy v čase, kdy má malý ještě půlnoc. Většinu cesty tedy prospí. Trávíme tam obvykle 2 dny, abychom měli dost času si to v klidu projít a nikam se nehnali. Odjíždíme opět na večer. Ať už jedete kamkoliv, nejlepší je respektovat rituály a vyjet v době, kdy dítě zpravidla spí.

Pokud kojenec nespí a není zrovna naladěný na zavěšenou hračku, máte před sebou velkou výzvu. Zabavit ho! Nejlepší je mlékem. Pokud nekojíte, potřebujete ohřívačku do auta, případně termosku s horkou vodou. Na delších cestách sedím s malým vzadu. Je pak klidnější. Dříve nebyl v autě úplně spokojený. Vlastně do doby, než jsem konečně pořídila zpětné zrcátko do auta. Světe div se, od té doby je klid. Nevěřila bych, jaký může takové zrcátko udělat rozdíl.

Batole se dá lépe zabavit, ale vyžaduje to větší kreativitu. Knížky, hračky, schovávačky s plínkou. Nepotřebujete už řešit, kde ohřejete mléko. Vystačí si s vodou nebo šťávou. Mám pocit, že víc chápe, že se někam jede a prostě teď se nevystupuje.

Stravování

Stále ještě musíte myslet na mléko, kašičky, kapsičky, kojenecké vody nebo příkrmy.

Kojenec vyžaduje výhradně mléko a já loni stále řešila, kde ho udělám. Zda mi vystačí voda v termosce. Hotel byl sice přímo v centru Metzingenu, ale ubytovat jsme se mohli až odpoledne. Na druhou stranu byla ohromná výhoda, že i když byl malý už měsíc na příkrmech, stačilo mu jen to mléko a nějaká přesnídávečka.

Batole potřebuje více příkrmů, více kašiček, více všeho. Malý nám moc nechtěl jíst, bylo horko. Proto se mi vyplatilo vzít s sebou různé mňamky, aby si mohl vybírat. Byla větší šance, že ho něco zaujme. Kromě tradičních křupek a kapšiček, měl na výběr datle s kokosem, špaldové sušenky nebo rýžové chlebíčky. Fajn by bylo třeba hroznové víno, ale na ovoce si malý nepotrpí. To má asi po mně. Úleva je, že už mu přes den stačí jen voda. V restauraci mu bez problému ohřáli jeho příkrm. Jedl ale i naše těstoviny.

Zábava

Kojenec se zabaví sám v kočárku. Nevadí mu, že si zkoušíte už desáté šaty, má své chrastítko a je spokojený. Ví, že ho potom poňuňáte a až se mu bude chtít, dá si šlofíka.

Batole tolik pochopení nemá. V kabince nasadí v lepším případě znuděný výraz, v horším o tom začne dávat vědět prodavačkám. Po pravdě, nevím jak bych to dělala, kdyby tam nebylo vyžití pro děti. Mě zachránily trampolínky a kamínky, se kterými si Zolinko rád hraje. Probíhala střídavá péče, kdy vždy jeden z nás nakupoval a ten druhý běhal na hřišti za malým.

Spánek 

Kojenec spí několikrát denně a nemá problém usnout kdekoliv za jakýchkoliv okolností. Pamatuji si, jak nám malý usnul v Londýně v obchoďáku, kde dost nahlas hrála hudba a okolo proudily davy lidí. Velká výhoda je, že na hotelu může spát v kočárku. Inglesina Classica byla velmi prostorná, takže jsme nikdy ani nežádali dětskou postýlku.

Batole už spí většinou jen 1x denně. V kočárku by se rozhodně nevyspal, takže musíte řešit postýlku anebo si ho vzít k sobě do postele. To je náš případ. Rádi se tulíme. Ovšem už neusne jen tak, nechce koukat na telku s vámi. Nechce ani přihlížet módní přehlídce, kterou jsme byli zvyklí hned po nákupech dělat. Musí se zhasnout a jdeme spát všichni.

Večerní program

Kojenec s vámi drží krok. Můžete ho vzít klidně v 21:30 v pyžamu na večeři a nebude dělat problémy. Máme to vyzkoušeno. Loni s námi seděl na pivku, a když se cítil unavený, prostě to zalomil.

Batole tak tolerantní není. Problémy dělá už v 19:30. Víc se totiž fixuje na svůj režim. Zolinko sice chodí spát pozdě, ale večer je už většinou utahaný, už ho neudrží ani oblíbená knížka. Sápe se po jídle a nechce sedět v židličce. Přes oběd mu to naštěstí nevadí.

Mohlo by se zdát, že s kojencem je to rozhodně lepší. Co se týká naší pohody, tak ano. Na druhou stranu dnes je s malým neskutečná sranda. Když se rozpovídá v restauraci, když běhá okolo a pak se rozběhne směrem k nám a zavolá máma nebo táta. Manžel říká, že nemůže být vždycky všechno podle něj. Celý rok mu děláme zábavu, jsem s ním každý den a je to jen a jen o něm, takže 2 dny v roce by nám věnovat mohl.

Nejdůležitější je nemít očekávání. Psala jsem to už minule, že dobrá příprava, předvídatelnost a připravenost, je základ úspěšné mise.

Nakonec jsem si i tak nakoupila co jsem potřebovala. Všechno se dalo zvládnout, ale neříkám, že jsem místy neměla šílené výčitky svědomí. Někdy měl Zolinko tak zdevastovaný výraz, ale byl hrozně statečný.

Místy mi připadalo, že ho to zajímá, co se kolem děje. Pozoroval lidi, pomáhal mi vybírat boty, zkoušel si oblečení. Manžel má obavu, že jakmile začne bojkotovat kočárek, bude konec a začneme jezdit každý zvlášť. Já myslím, že to bude přesně takové, jaké si to uděláme. Když vidím, kolik rodin tam má děti všech věkových kategorií. Vlastně mi přijde, že tam snad jezdí jenom rodiny s dětmi. Uklidním se a věřím, že to příště zase nějak zvládneme.

Určitě mi napište i vaše postřehy a jak se vám s dětmi cestuje. My letos plánujeme i jeden výlet letecky. Možná už tušíte, kam to bude. Každopádně nás čeká hodně cestování a návštěv. Budu se snažit dávat aspoň příspěvky na Instastories, protože na blogu to asi moc žít nebude. I když to říkám vždycky a pak mi to nedá. Ale ne, tentorkát si chci léto opravdu užít offline.

Přeji Vám krásné léto, spoustu zážitků z cest a budu se těšit na ta vaše dobrodružství.

Vaše Žanet

Kdo je zde třeba poprvé a měl by chuť na starší články věnované cestování a rád se dozvěděl nějaké tipy, jak se připravit na cestu nebo co si vzít s sebou na první dovolenou s miminkem, může si je přečíst zde (Miminko poprvé u moře) a zde (S miminkem autem do Londýna).