Prosinec je vždycky trochu výzva po všech směrech a o to víc, když vám před svátky onemocní dítě. Po loňských zkušenostech, kdy jsem kvůli nemoci nestíhala vůbec nic, jsem si řekla, že to letos pojmu prostě jinak. Začnu se vánočně ladit už od září, chodit na brunche v listopadu a prostě nic nebudu nechávat na poslední dva adventy. Rozhodně jsem pak měla čas se trochu zastavit. Stejně tak, jako se celý rok těším na Vánoce, se zároveň nemůžu dočkat nového roku. Důvod, proč to tak je, jaké byly naše Vánoce, co mě zase šokovalo nebo co máme nového, se dozvíte v tomto posledním letošním článku. 

Miluju brunche, hlavně předvánoční a ještě víc ty hotelové, protože mi připomínají pohodu na dovolené. Přesně takové mají v hotelu Marriott. Každý rok tam aspoň jednou jdeme. Panuje tam uvolněná atmosféra a pokud si zrovna vyberete nějaký tematický brunch, tak jako my ten Mikulášský, o to líp. Možná jste viděli nějaké střípky ve Stories, jak tam Zolinko sebral veškerou odvahu a šel recitovat před Mikuláše, čerta a anděla. Měli hezký program i s nadílkou pro děti. Jinak mají ale dětský koutek takový skromnější. Mimo svátky by to tam moje první volba nebyla.

V prosinci koncertoval v Novoměstské radnici Boris Prýgl a mladí talentovaní pěvci Bavorské státní opery. Tak jsme si řekli, že je na čase vzít Zolinka na pořádný koncert. Loni byl totiž na zkoušce a vydržel tam celou dobu sedět a koukat. Klasiku má rád. Jenže Mozart ho evidentně nebere. Všechno se zdálo být zalité sluncem, ale sotva vystoupil první interpret, začal chtít sušenky. Což je dost zvláštní, protože sušenky normálně nevedeme. Myslela jsem, že si jen trénuje nové slovo. Když to opakoval i u třetí árie, vyvedl ho manžel ven a šli do místní kavárny na cheesecake. Pak nás ještě přesvědčil, že chce za každou cenu zpátky na koncert, ale po další skladbě si to opět rozmyslel a tak jsme jeli pro sushi a dali si hudbičku v klidu domova. Na Obecní dům to zatím nevidíme, ale časem tomu dáme zase šanci.

Zolinko má nový přírůstek v pokojíčku, a ne ledajaký. Má novou postýlku. Ne že by v ní chtěl spát, ale zatím ji úplně neodepsal a rád si do ní občas vleze přes den a dělá že spí, čte si a využívá ji jako takový malý gauč. V té malé spával pravidelně maximálně rok. Pak se přestěhoval k nám. Vidím to ještě tak na pár let, ale co by to bylo za pokojíček bez postýlky, že? Chtěli jsme něco romantického, ve stylu Ralpha Laurena. Něco mezi malou a dospěláckou, takže velikost 70×140 cm. Pojali jsme to zodpovědně a pořídili k ní rovnou tu nejlepší matraci. Opět od rakouské značky Träumeland, kterou měl i posledně. O jeho první postýlkové výbavičce jsem psala zde. Věříme, že v ní jednou spát bude a kdo ví, třeba to může být už zítra, takže jsme chtěli kvalitu. Máme konkrétně tento model. Myslím, že co se týká zdravého spánku dětí, tam se rozhodně vyplatí investovat. Na matrace je expert manžel, ten je vždycky vybírá. Důležitá je bodová elasticita, aby matrace dýchala, nebyla příliš měkká ani tvrdá. Je tam spousta faktorů, které je třeba brát v potaz. U těchto matrací mám jistotu, že vždycky vybereme správně.

Protože byl Zolinko přes svátky nemocný, trávili jsme hodně času válením se a čtením. Člověka to zpomalí, uvědomí si, že nic není vlastně důležitější než pohoda. Musím říct, že jsem letos byla rozhodně naladěnější než loni. Sice jsem nestihla umýt všechna okna, nepekla jsem cukroví, pekla jsem jen vánočku, na kterou jsem pak zapomněla, protože jsem balila dárky a upozornil mě až kouř, který se valil z trouby. Na Instagram se moc nehodila. Chuťově byla ovšem výborná. Recept mám od kamarádky z Delibety blogu, a tam je všechno dobrý. Když si člověk odmyslel ten černý spodek, vypadala skoro jako na obrázku.

Vánoce jsme měli už tradičně několikatery a ty první už týden před Štědrým dnem u našich. To bylo poprvé, co Zolinko ráno seběhl dolů ke stromečku a zajásal, když viděl tu hromadu dárků, která se tam přes noc objevila. Úplně jak scéna ze Sám doma II. Nepamatuju se totiž, že by loni ty Vánoce tolik prožíval. Spíš likvidoval vánoční ozdoby. Dostal všechny postavičky z Tlapkové patroly, dřevěné patrové garáže, spoustu autíček, knihy a taky dřevěné i tvořivé hračky Djeco a různé samolepkové záležitosti, například toto.

Každý konec roku mám spojený s mým oblíbeným rituálem. Přepisováním důležitých momentů uplynulého roku do nového diáře, abych si to mohla potom v dané dny připomínat. A taky plánuji hezké akce na leden. To je podle mě dost důležité. Hned si něco naplánovat, aby se to všechno krásné neodehrálo jen v prosinci a pak člověk nedostal depku, že je po Vánocích. Je potřeba si tak trochu prodloužit tu sváteční atmosféru. Třeba loni jsme byli na brunchi v restauraci Zinc v hotelu Hilton, kde hrála jazzová kapela, jedli se humři, děti si hrály v hlídaném koutku, prostě idylka.

Letos si výjimečně nedávám žádná velká novoroční předsevzetí. Roky jsem to dělala, ale po pravdě, moc jsem jich nikdy nedodržela. Je to spíš takový zvyk a hrozně mě baví ta chvíle, kdy si k tomu v klidu sednu, uvařím kávičku a přemýšlím nad uplynulým rokem a vymýšlím, jak by měl vypadat ten příští, ten ideální rok. Jenže poslední dobou jsem se přistihla, že jakmile se to všechno nenaplní a blíží se konec roku a já už vím, že to nestihnu, jsem zbytečně rozladěná. Už si nebudu dávat předsevzetí typu pravidelně cvičit, mít v šatníku jen to, co nosím a podobné nesmysly. Moje jediné přání je to, abychom byli méně nemocní a abychom trávili více času spolu, jako rodina a taky jen já a manžel, jako ten pár, kterým jsme bývali, než jsme měli Zolinka.

A to úplně stačí. Jsou to vlastně velké cíle. Sestra mi dala pod stromeček tento roztomilý plánovač, který nejspíš využiju na plánování jídel, protože to je zrovna věc, která dokáže ušetřit spoustu času.

Ještě jedna sranda na závěr. Pamatujete, jak jsem v létě nechápala módu ošklivých tenisek a ještě příšernějších Crocsů na platformě od Balenciagy? Tak tento výtvor od Margiely to asi překonalo a co je vtipný, že to jsou pánské boty. Opět mi to hlava nebere, ale jsou teď ve slevě, jestli chcete muži udělat radost. Nedávno jsme při večeři filosofovali, kolik jde asi prstů na každou stranu. Co myslíte?

Mějte krásný konec roku. Do toho nového vstupte plní optimismu a dobré nálady. Přeji vám všem hlavně zdraví, lásku a at‘ je celý nový rok plný radosti a inspirace. Děkuji za přízeň a těším se, že se tu budeme potkávat i v příštím roce.

Vaše Žanet