Nemám nejmenší tušení, kdy mě máma vzala poprvé k zubaři, ale mám takový pocit, že už jsem byla větší a měla z toho rozum. Možná i proto jsem pak pokaždé dělala děsivé scény a řvala už ve výtahu, protože jsem nebyla zvyklá na milou paní zubařku (ona totiž ta, co si ji pamatuji, vůbec milá nebyla). A možná mám prostě jen špatné vzpomínky celkově. V sedmi letech jsem jednou neposlechla mámu, když říkala, ať chvilinku počkám, než si něco vyřídí, a strašně nutně jsem potřebovala sáňkovat s klukama od vedle na zmrzlé silnici. Za chvíli jsem stála uřvaná u dveří, pusu celou od krve a moje krásné nové jedničky byly ty tam. Ten večer jsem prý byla poprvé zticha. 

Pamatuji si to jako dnes. Seděla jsem na gauči a v hlavě se mi honilo asi tisíc myšlenek. To mi už jako nikdy další zuby nevyrostou? Sice jsem byla malá, ale moc dobře jsem chápala, že nosit zlaté zuby celou základku asi nebude terno. Moje zubařka by mi je v klidu dala, ale to naši fakt nechtěli, takže mi sehnali jiného zubaře a tak jsem sice nosila zlaté zuby, ale přemalované na bílo. Stále mi to odpadávalo a tak jsem byla u zubaře pečená vařená. Až ve třinácti letech, když jsem základku opouštěla, jsem dostala nové zuby, které mi kupodivu vydržely dodnes.

Můj strach ze zubařů mě ale neopustil ani v dospělosti a stále jsem dokázala dělat scény a řvát na celé kolo. Všechno se změnilo až ve chvíli, kdy jsem si našla zubařku v Praze. Navíc moji známou, která v té době zrovna dokončila školu a tak z ní bylo cítit to nadšení pro práci. Byla velice pečlivá, dala mi všechno do pořádku a najednou mě chození k zubaři začalo bavit. Doba pokročila, technika také a můj strach najednou zmizel. Zubařka mi odešla na mateřskou, ale světe div se, i její sestra je zubařka a tak chodím k ní a jsem maximálně spokojená.

Když jsem tedy vybírala, kam půjdeme poprvé se Zolinkem na prohlídku, klinika Esthesia byla jasná volba. Sice škoda, že nemůže chodit k té mojí, ale tamní dětská paní zubařka je moc milá a hned si získala naši důvěru. Nedávno u ní byla i moje kamarádka, tak jsme věděli, do čeho jdeme.

Myslím, že je to vážně dobrý nápad, začít s návštěvami zubaře takhle brzy. Říká se, že by se mělo jít už při prořezání prvního zoubku. To bychom ale museli jít v Zolinkových sedmi měsících, což se mi moc nezdálo. Každopádně pozdě jsme nepřišli a aspoň z toho malý něco měl. Šli jsme, když měl rok a měsíc. Překvapilo mě, jak ochotně spolupracoval, otevřel v pohodě pusu a nechal si prohlédnout všech pět zubů (dnes už jich má šest). Prý mu to zřejmě nedělalo problém, protože byl dlouho zvyklý na čištění prstovým kartáčkem. Většina dětí si do pusy moc sahat nenechá.

Samotná prohlídka tedy proběhla vcelku rychle. Potom ale následovala delší přednáška. Malý si mezitím prohlížel jeho nový opravdový zubní kartáček a zkoušel si s ním čistit zuby.

Dozvěděli jsme se několik podstatných informací, z nichž jsem si zapamatovala toto:

• Zuby máme čistit 2x denně, hlavně ráno a večer, ideálně po krmení (což je v našem případě oříšek, když uspáváme mlékem).
• Zubní kartáček by měl mít malou hlavičku a být měkký s rovně střiženými stětinkami. Vybrali jsme TePe.
• Brzy se opotřebuje, ale nemáme ho vyhazovat a dát mu ho na hraní, ať si čístí sám.
• Že když si narazí přední zuby, máme okamžitě zkontrolovat, zda se neviklají a raději dávat dva týdny kašovitou stravu a hlídat, aby do ničeho nekousal. V případě, že se nám něco nezdá, okamžitě navštívit zubaře. Nové zuby jsou totiž již založeny pod mléčnými, takže by mohlo dojít k trvalému poškození.
• Že třeba i dvouleté děti mohou mít zkažené zuby.
• Proto máme omezit sladkosti typu lízátka, aby to neměl dlouho v puse. To už je lepší kousek čokolády, kterou zapije.

Po návštěvě jsem měla logicky plnou hlavu a zároveň trochu obavy, jak to čištění bude probíhat. Teď s odstupem více než měsíce, považuji celou akci čištění zubů za úspěšnou, protože malý je z toho nadšený. Každé ráno vyžaduje kartáček s pastou a chce si čistit zuby se mnou. Nejprve mu je vyčistím já, má jich pár, takže to je rychlovka a pak mu dám kartáček do ruky a on si čistí vzadu (kde tedy zatím asi zuby nemá, nechce mi je ukázat). Horší to je večer, protože v tom bohužel nemáme úplně rutinu. Někdy si je čistí u koupání, někdy potom. Na tom ještě musím popracovat. Po kaši jde spát a ještě se dojíždí mlíkem, takže to není úplně ideální.

Na podzim jdeme na další kontrolu, tak jsem zvědavá, kolik bude mít zubů a jak proběhne druhá návštěva.

A co vy a zubaři? Máte nějaké zajímavé historky? Klidně se podělte.

Vaše Žanet