Odjakživa mě fascinoval svět myšlení. Ta hybná síla, kterou dokážeme ovládat náš život. Já tomu věřím. Ostatně o síle myšlenky byl i můj první článek na blogu. Tehdy jsem citovala Napoleona Hilla. Ten říkal, že cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout. Proč o tom píšu dneska? Protože někteří z vás už to sice ví, jiní tuší, ale ostatní se stále častěji začínáte ptát, co vlastně dělám. Co jsem dělala minulý rok, že jsem nebyla na blogu tolik aktivní a jestli už neplánuju návrat do práce. Toto měl být osobní článek o tom, že už dávno pracuju, respektive žiju svůj sen. Jenže v dnešní nelehké situaci, kdy je moje práce potřeba víc než dřív, je to i taková zpráva do světa, s čím vším vám teď mohu pomoci.

Do života nám vstupují lidé, události i náhody a když si dovolíme zastavit se a věnovat jim trochu pozornosti, věci do sebe začnou zapadat a otevřou se dveře, které by jinak zůstaly třeba navždy zavřené.

Mateřství je nepochybně velký otevírač očí. Zolinko mi v mnohém kompletně změnil pohled na svět a já jsem za to neskutečně vděčná. Jenže v určité fázi života a tím, jak se člověk posouvá a vyvýjí, se dřív nebo později i tak dostane do bodu, kdy už chce prostě dělat jen to, co ho skutečně naplňuje a co mu dává smysl. 

Pro mě je důležitá rodina a zdraví. Ne jednou mi byla v životě dána druhá šance. Poprvé, když mi našli nádor na štítné žláze. To se stalo před pár lety a koho by to v mém věku nezaskočilo. Ani jsem se z té zprávy nestihla vzpamatovat a už jsem ležela na sále. Vidím to jako dnes. Probrala jsem se po první operaci, manžel nade mnou stál s kyticí, kterou pak odnesl, protože kytky do nemocnice nepatří a já byla vděčná, že žiju. Ale taky si moc přála, aby to nebyla rakovina. Jenže byla a za dva měsíce mě čekala druhá operace. Já si tehdy slíbila, že už se nikdy nebudu stresovat, že najdu způsob, jak být v pohodě, jak si z ničeho nic nedělat, jak se o sebe budu starat a tak dál a tak dál. Druhá šance na život přišla při porodu. Proto tolik propaguju myšlenku toho teď a tady. Zítra může být všechno jinak. To byly ty nejsilnější momenty, kdy jsem si naprosto uvědomovala, jak je zdraví důležité.

Už od střední jsem četla knihy o pozitivním myšlení a psychologii a chtěla jsem být psycholožkou. Zajímala jsem se o filosofii, nasávala informace a celý život je mojí největší vášní něco se učit. Vysoká škola pro mě byla rájem na zemi, protože jsem denně získávala nové poznatky z oblasti umění a kultury, což bylo pro mě hrozně povznášející. Taky mě fascinovala kvantová fyzika, do které jsme nakoukli v teorii chaosu. Studovala jsem divadelní vědu. Vnitřně jsem kvetla a měla spoustu životních plánů a cílů. Po skončení školy vyšla moje kniha Národní dům v Prostějově 1907-2007, kterou jsem napsala v kolektivu autorů. Splnil se mi tím první velký sen.

Po výšce jsem se přestěhovala do Prahy, chvíli hledala ztracený kufry v jedné aerolince a pak začala dělat v reklamce. Prostě jsem chtěla dělat v Ogilvy. Byl to jeden z mých dalších snů. Vydržela jsem tam rok a kdo viděl film Ďábel nosí Pradu, pochopí a zároveň neuvěří, že to může být realita. Po roce jsem nastoupila na marketing do banky a tam se započala moje desetiletá kariéra specialistky přes reklamu, sponzoring, eventy až po roli šéfredaktorky lifestylového časopisu, který jsem nově postavila. Tehdy jsem měla firemní koučku a dodnes jí děkuju za tu magickou otázku, jak by měl vypadat Váš ideální den? 

Ten den je dnes. Už to není jen myšlenka, já už to žiju.

Od té doby jsem na tu představu pořád myslela. Samozřejmě jsem už dávno měla jasno v tom, jak jednou pracuju bez šéfa i bez podprdy. Na to určitě miminálně jednou pomyslí každý. Jenže pak přijde strach, obavy, pochyby, jestli na to mám a co to má jako být za práci. Není lepší teplá židle v korporátu? A tak většina lidí tyhle myšlenky zaplaší, ale já měla neutuchající touhu ji nechat kvést. Pak přišlo mateřství a najednou se mi obrátil život vzhůru nohama.

Hledala jsem způsoby, jak nám zlepšit životy od stravování až po celkovou pohodu. Před asi patnácti lety jsem se hodně zajímala o výživu, ale když jsem se k tomu s odstupem času vrátila, zjistila jsem, jak doba šíleně pokročila. Dnes už to není jen o tom dobře jíst. Můžete sníst veškerou brokolici světa, ale když nebudete naplněni ve všech oblastech života, nebude to ono. Najednou do sebe věci začaly zapadat. To všechno, co mě ta léta předtím přicházelo do života, všechny ty zkušenosti, nápady, situace a najednou to dávalo smysl.

Když se za 40 let ohlédnete zpátky a budete přemýšlet o životě, budou se vám hlavně vynořovat vzpomínky na rodinu a přátele. Vsadím se, že přijdou i myšlenky na to, co jste mohli udělat trošku jinak. Asi tušíte, jaké výčitky to nejspíš budou. Za 40 let si budete přát, abyste si víc hráli s dětmi, abyste manželovi častěji říkali, že ho milujete, že jste mohli víc objímat rodiče, ještě když tu byli. Že jste se mohli víc smát, tancovat, tvořit a lépe využít to, co vám bylo dáno, abyste mohli na tomto světě zanechat hlubší stopu a udělat ho lepším místem k životu.

Přesně to chci já. Nepřišlo to z ničeho nic, že jsem se jednou probudila. Nosím to v sobě dlouho a s příchodem Zolinka se to jen začalo víc a víc prohlubovat a právě loni, když jsem vstoupila do Nového roku jsem se rozhodla, že tuto moji zálibu posunu i na profesionální úroveň.

A přesně tomu jsem se celý rok věnovala. 

Hledala jsem odpovědi na důležité otázky v životě člověka a našla jsem je. Respektive našla jsem tu nejkvalitnější školu, která mi je mohla poskytnout. Začala jsem studovat newyorský Institut for Integrative Nutrition a přidala se tak k nejlepším lidem z oboru, které spojuje touha po zlepšení života i zdraví po všech stránkách. Učili nás Deepak Chopra, Mark Hyman, Daniel Amen, Harville Hendrix, Gabrielle Bernstein, Arianna Huffington a mnoho dalších expertů z oblasti vědy, medicíny i byznysu. Potkala jsem skvělé lidi, mám nové přátele všude po světě. Byla to neskutečná jízda, hodiny a hodiny studia i praxe, kterou jsem žonglovala s mateřstvím i manželstvím. Jsem ráda, že toto všechno plus moje celoživotní zkušenosti k tomu, můžu předávat dál. Až se mě jednou Zolinko zeptá, co jsem udělala se všemi těmi vědomostmi a informacemi, které jsem měla o tom, jak lépe žít, nechci říct, že nic.

Proto jsem už v průběhu studia měla první klienty, protože to prostě nešlo nedat věci do pohybu. Od začátku jsem věděla, že tohle je přesně to, co celý život hledám a co chci už navždy žít. A nejlepší na tom všem je, jak moc to změnilo mě a náš vztah s manželem, jak jsem osobnostně vyrostla a to je ten nejlepší pocit. Protože jak jsem psala v minulém článku, smyslem našeho bytí je posouvání se k nejlepší verzi nás samotných. Je to cesta a i já se neustále posouvám dál a dál. 

Já věřím, že jídlo je lék, ale to, jak žijeme, je odrazem toho, jaké máme vztahy, jak moc nás baví a naplňuje naše práce, kolik máme přirozeného pohybu a zda dokážeme vnímat, že naše já má i nějaký přesah.

Jako certifikovaný Integrative Nutrition Health Coach se věnuju celkovému zlepšení života a zdraví člověka. Vycházím z holistického přístupu, který kombinuje stravu, pohyb i myšlení. Jde o vědomý přístup k životu. Skrze koučink, ve kterém využívám i vědomosti z oblasti psychologie, neurovědy, biologie a genetiky, pomáhám klientům, aby našli v životě rovnováhu a také to, po čem touží. Zdraví je víc než to, co jíme a děláme, je to i to, co myslíme a říkáme. Zásadním způsobem se na něm také podílí míra stresu, hormonální výkyvy, kvalita spánku, domácí prostředí a další faktory. Zdraví je základ k tomu, abyste pak v životě mohli dělat velké věci. 

Neustále se vzdělávám a zabývám se zdravotní prevencí a výživou. Přestože znám sto dietních teorií, v žádnou z nich nevěřím. Nepřikazuju, nezakazuju, nevyrábím jídelníčky, protože každý člověk je jedinečný a neexistuje jedna dieta pro všechny. Co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. Proto kladu důraz na to, abychom se naučili poslouchat svoje tělo. To máme jen jedno a ten nejdelší vztah budeme mít sami se sebou.

Ze své praxe vím, že lidé se nezmění na základě toho, co ví, ale na základě toho, co prožijí. Proto s klienty vytvářím ten prostor pro uvědomění. Je to vnitřní práce každého jednotlivce, aby našel cestu k sobě a uměl se sebou komunikovat.

Moje role je krásná v tom, že denně vidím, jak se mi lidé mění před očima. Jak rostou a to mi dodává sílu pokračovat dál. Vím, že to co dělám, má smysl. Často se vidíme jinak, než jak nás vidí ostatní. V tom je přidaná hodnota kouče, který vás nijak neposuzuje, otvírá prostor pro proudění myšlenek a umí dobrou otázkou otevřít ty správné dveře. První krok ke změně je uvědomění. Začít u sebe a mít se rád.

Péče o sebe je moje oblíbené téma, o kterém ráda přednáším. Loni jsem měla svůj první seminář Staráte se o všechno a o všechny, ale kdo se stará o vás? Byla to taková jemně psychologická přednáška, na které jsme rozebírali témata sebelásky, limitujících přesvědčení, osobních hranic, jak získat víc času pro sebe i pro rodinu, kde brát energii a jak se cítit celkově spokojenější. 

Aktuálně je moje velké téma psychologie výživy s ohledem na děti. Jako máma čtyřletého syna chci pomáhat i ostatním maminkám na jejich cestě k zdravému životnímu stylu, aby mohly jít svým dětem dobrým příkladem a věděly, jak budovat zdravé návyky. Vzorce myšlení a chování, ale i stravování přebíráme už od dětství. Pokud chcete vystoupit ze stereotypu a rozhodnete se pro změnu, bude se vám líbit přednáška, kterou právě připravuju o zdravé výživě batolat a dětí školkového věku.

Co nevidět spustím nový instagramový účet @zanetamatuska a pracuju i na novém webu. Rozhodně nechci opouštět tuto platformu, ba naopak, těším se, že pro vás budu psát články i tady. Samozřejmě více zaměřené na děti, protože o tom celý blog je, ale pokud by vás zajímalo jakékoliv téma z oblasti osobního rozvoje, dejte mi vědět. Určitě se na mě můžete také kdykoliv obrátit a cokoliv zkonzultovat.

Teď jsme v tom všichni společně. Budu se snažit sdílet víc informací, které vám pomohou překonat tuhle krizovou dobu.

Když se ohlédnu za minulým rokem, jsem moc vděčná za všechny příležitosti, které jsem dostala. Nejvíc jsem ale vděčná svému muži, který mě před rokem trochu popostrčil a pak mě celý rok podporoval a pořád v tom pokračuje, protože se neustále učím nové věci a už celý život budu. Děkuju!

A děkuju i vám za podporu a doufám, že vás to tady bude teď ještě víc bavit.

Opatrujte se a brzy zase na počtenou.

Vaše Žanet