Dnes je svátek zamilovaných. Vím, že některé věci bychom si měli říkat denně a nenechávat je jen na ten jeden den v roce. Slavíte vůbec Valentýna? My ano, ale spíš tak nějak plujeme s davem. Zajdeme si do hezké restaurace nebo si domů objednáme sushi, dáme si vínko nebo bublinky a jen tak jsme. Manžel mi vždycky nosí květiny, je to tradice. Ale i kdyby pro jednou zapomněl, svět by se nezbořil. Kytky mi totiž nosí celý rok. Dělá toho spoustu a já mu někdy ani nestíhám poděkovat. Proto to chci napravit právě dnes, když už je ten Valentýn. 

Je milion důvodů, proč je to muž mého života. Má se mnou neuvěřitelnou trpělivost. Hlavně když na mě musí třeba ještě čtvrt hodiny čekat v autě, abych stopadesátkrát zkontrolovala byt a přitom jsem tvrdila, že už jdu. Absolutně nic před ním neutajím. Možná tak dárky, ale pocity rozhodně ne. Má mě totiž přečtenou. Pozná, když na mě něco leze, když je mi smutno, když jsem taková nebo maková. Ve všem mě podporuje, a i když se mi někdy zdá, že v nečem není na stejné vlně, tak se pak časem ukáže, že by to za nic nestálo.

Kdyby sis náhodou někdy myslel, že některé věci nevidím, tak to tak rozhodně není. Takže tady je pár těch, které vypadají jako samozřejmost, ale nejsou a právě za ty Tě tak miluju a za ně děkuju.

… za to, že všechno co děláš, děláš proto, abych byla šťastná.

… za to, že jsi se mnou byl u porodu, odpadával únavou, ale přesto si mě podporoval a vydržel až do konce.

… za to, že jsi se o nás tak strašně bál, když mě řezali.

…. za to, že jsi za mnou každý den chodil do porodnice, ale i tenkrát, když jsem tam ležela po operaci štítné žlázy a nosil mi kytky, i když jsou v Motole zakázané a pak je zase nosil zpátky.

… za to, že jsi mi tam tehdy přinesl tu nejlepší chřestovou polévku na světě, i když vím, že příprava byla dramatická a zničil si nám mixér.

… za to, že jsi večer jel koupit piškoty, i když si byl už v pyžamu, ale mně bylo děsně zle a malý mě v břiše terorizoval.

… za to, že jsi jel tenkrát večer asi 100 kilometrů za mnou na pracovní výjezd, abys mi dal na tajno jednu pusu a jel zase zpátky.

… za to, že mě umíš vždycky tak překvapit. Třeba když jsi jel na otočku 550 kilometrů tam a zpět pro jednu kabelku, kterou jsem obdivovala předešlý víkend za výlohou jednoho obchodu v Německu.

… za to, že i když padáš únavou, vždycky sebereš poslední zbytky energie, abys mi načesal vlasy nebo udělal masáž.

… za to, že mě každý víkend necháš dospat a bereš si malého, i když by ses sám potřeboval dát dohromady.

… za to, že jsi se mnou v noci vstával, když byl malý nemocný a vyčerpaný pak chodil do práce.

… za to, že jsi mi koupil iPhone, i když jsem ho tenkrát vůbec nechtěla (vždyť ta stará cihla byla taky ok) a nepřizabil mě, když jsem dělala kvůli tomu scény, že ho fakt nechci.

… za to, že stále doma uklízíš a já tam neustále vytvářím nový nepořádek a děkuju za to, že kvůli tomu křičíš jen občas.

… za to, že mlčíš, když píšu po večerech články, i když vím, že bys se mnou raději dělal milion jiných věcí.

… za to, že mi stále opakuješ, ať si zajdu odpočinout na masáž, na kosmetiku, courat se po Pařížské, prostě kamkoliv, kde přijdu na jiné myšlenky.

… za to, že jsi mi slíbil, že mě naučíš fotit a pracovat ve photoshopu, i když vím, že ty ses to učil léta a jsi profesionál a já to chci umět nejlépe za víkend.

… za to, že se mi tak krásně staráš o auto, protože víš, že já na to nejsem a brzy by z něj byla popelnice.

… za to, že mi nosíš kytky, hlavně růže, i když víš, že jsem je ze začátku moc nemusela, ale teď jsou moje oblíbené (asi stárnu).

… a nejvíc ze všeho za to, že jsme od prvního dne stále spolu, a každý den se těšíš domů, až se zase uvidíme, hned ve dveřích se obejmeme a dáme si pusu.

Je toho spousta, co všechno bych Ti chtěla říct a na co někdy není čas. Anebo Tě ten moment prostě mine a už se nevrátí.

Děkuji za to, že jsi. Krásného Valentýna!

Tvoje Žanet