Léto je bezpochyby moje nejoblíbenější roční období. Dnes začíná podzim a tak je na čase zrekapitulovat, co všechno jsme během léta zažili. A že toho bylo! Každý rok se na něj strašně těším, ale bohužel vždycky uteče šíleně rychle. Těším se na naše výročí, na moje narozeniny, na dovolenou a výlety, prodloužené víkendy, na hezké počasí, večerní procházky, a letos taky na svatbu mojí mladší sestry. Je toho spousta. Nejvíc jsem se ale těšila na všechny ty zážitky s miminkem, na první cestování, na všechno, co se za léto naučí a čím nás překvapí. Je však i řada věcí, které jsem v létě vůbec nestihla.

Například jsem stále slibovala manželovi, že se za ním zastavíme v práci a zatím jsme se k tomu vůbec nedostali. Myslela jsem, že budu několikrát týdně venku po kávičkách a uvidím všechny kamarádky, ale ani to se nestalo. Zato jsem ale denně kočárkovala u nás v okolí.

Poznala jsem nové lidi, oprášila stará přátelství a většinu času trávila s kamarádkami maminkami a jejich dětmi. Vždycky jsem si myslela, že až já budu mít miminko, tak budu široko daleko sama, ale opak je pravdou. Najednou je kolem mě tolik maminek se stejně starými dětmi, že se mi tomu ani nechce věřit. Jenže stejně nemám šanci všechny vidět. Někdy se mi chce být jen se Zolinkem a užívat si jeden druhého.

 

Na druhou stranu jsme s manželem a Zolinkem procestovali kus světa, takže jsme většinu času stejně byli na cestách. Často jsme jezdili k našim na bazén, také na Slovensko k manželovým rodičům, odskočili si na jeden den do Budapešti a Bratislavy. Absolvovali jsme nákupy v Berlíně i Metzingenu. Strávili pár dní u moře v Chorvatsku a tím letos rozhodně nekončíme.

Některé věci jsme toto léto museli udělat jinak, ale vůbec to nebylo na škodu. Třeba oslavit naše výročí seznámení doma. Máme ho sice ještě před létem, ale vzhledem k tomu, že je v červnu, tak se o něm zmíním. Každý rok chodíme k Pohlreichovi do Divinisu, ale letos jsme objednali sushi z Hanabi a poprvé ho strávili v klidu domova a musím říct, že to bylo super. Další změna byla na moje narozeniny, které vždycky slavíme v Hergetově Cihelně. Miluju ten jejich výhled na Karlův most. Jenže letos pršelo a uvnitř to není ono, takže jsme jeli na večeři do Letňan do Blue Orange. Navíc to bylo blízko a stihli jsme aspoň večerní koupání. Výročí svatby jsme zase oslavili v Chorvatsku jen u sklenky vína. Řada věcí je s miminem jinak, ale dobré je, že se člověk vůbec nemusí omezovat.

Na začátku léta měla sestra svatbu a musím říct, že jsem se trochu bála, jak to malý zvládne. Svatba byla už dopoledne a přeci jen celý den s mimčem někde venku, to jsem do té doby ještě nebyla. Navíc bylo šílené vedro. Připomínalo mi to léto v Dubaji. Prostě děs. Obřad byl venku, ale celá svatba pak pokračovala uvnitř v Národním domě v Prostějově, kde nebyla klimatizace a i když člověk vůbec nic nedělal a jen stál na místě, lilo z něj jak z konve. Přesto všechno to malý zvládl bravurně a ani jednou tam neplakal. Spal kdy potřeboval a užíval si, že ho za ten den pochovalo víc lidí, než jich za celý jeho život viděl. Na svatbě se poprvé nahlas zasmál. Zrovna jsme u toho byli s manželem oba. Bylo to kouzelné. Tu noc pak spal rekordních devět hodin, což je dnes standard, ale tehdy už jsem o něj měla vážné obavy.

Konec léta uzavřela návštěva mé druhé sestry Terky, která žije v Dubaji, kde pracuje jako letuška pro Emirates. V létě přiletěla již podruhé a poprvé to bylo právě na začátku léta kvůli svatbě. Po strašně dlouhé době jsme si všechny tři sestry vyrazily do kina. Na co jiného než na Dítě Bridget Jonesové, protože před pár lety jsme na deníku Bridget vyrůstaly. Od srdce jsme se zasmály a já uronila i nejednu slzu. Připomnělo mi to totiž moje těhotenství i porod. Tohle pochopí asi jen matky.

Když na to teď tak koukám, tak jsem toho vlastně stihla docela dost. Myslím, že víc, než kterékoliv jiné léto předtím. I tak si ale dávám na podzim tři malá předsevzetí.

1. Navštívit manžela v práci. Ideálně nejen jednou.
2. Sejít se s bezdětnými kamarádkami.
3. Přečíst aspoň tři knížky. Každý měsíc jednu.

Napište mi, jak jste strávili léto vy a jak se těšíte na podzim.

Vaše Žanet