Stále nějak nemůžu uvěřit, že moje miminko má už tři roky. Vždyť to bylo včera, co jsem na něj koukala, jak leží v té růžové motolské postýlce a spokojeně si oddychuje. A jak jsem ho v ní pak hrdě vezla po chodbě a byla šťastná, že mi ho konečně dali už napořád. Nejraději vzpomínám na šestinedělí, byť to bylo to nejnáročnější, co jsem zažila. Hlavně po emocionální stránce, ale na druhou stranu to bylo to nejbezstarostnější období v životě. Narodil se na první jarní den a venku bylo nádherně. Nejkrásnější čas roku. Rozkvetlé stromy v naší ulici, ptáčci zpívali a k tomu jsme ho vezli z porodnice na Velký pátek. Načasování nemohlo být lepší. A dnes, po třech letech, které utekly, že ani nevím jak, tu mám malého chlapečka, který poslední měsíc nemluvil o ničem jiném, než o jeho narozeninách.

Už je ve věku, kdy si je dokáže opravdu užít a tak jsme opět zvažovali všechny možnosti hromadných oslav s kamarády, ale nakonec zase vsadili na rodinnou klasiku. S kamarády to ještě oslaví a už už to vypadalo, že snad hned po narozeninách, ale spojit se s matkami a naplánovat něco většího je horší než organizace mezinárodní konference, takže to bude nejspíš až koncem dubna.

Nejvíc se těšil na balonky. Těžko říct, jestli si je pamatoval z loňska anebo to někde viděl. Koncept držíme stále stejný, jen jsme zvolili jinou barvu. Loni i jeho první narozeniny byly v duchu zlaté, stříbrné s modrými detaily. Letos jsme šli komplet do modré. Nicméně většinu dekorací jsme použili z minulých let. Nevidím moc důvod, proč to každý rok měnit, když už do toho člověk investoval a je to nadčasové. Girlandu Zolinko má narozeniny vyráběla moje šikovná kamarádka Jitka.

Já byla nejvíc zvědavá na jeho reakci, až uvidí tu výzdobu. První rok jsme nafukovali balonky heliem sami doma, ale loni jsme je objednali nafouknuté a bylo to logisticky jednodušší. Ráno se pro ně jelo a bylo to bez práce. Jenže to taky vstával v deset hodin a spoustu věcí ještě tolik nevnímal. Teď by to nebyl úplně moment překvapení, co kdyby ho probudil ten zvuk a nafukovat je večer je nesmysl, protože balonky do rána nevydrží. Tak jsme ráno dělali jakože nic, dali si velkou snídani a já pak vzala malého na písek a mezitím to manžel všechno dovezl, včetně Zolinkova oblíbeného sushi z Hanabi, nainstaloval dekorace a překvapil nás oba. Kromě velké trojky se nám v obýváku totiž vznášel i obrovský Chase z Tlapkové patroly.

Moc jsem ten den nefotila a mám jen pár videí, zato jedno parádní, kde vběhl do místnosti a s naprostým nadšením se vrhl k dárkům, vzal jeden do ruky a prohlásil „chci tento dárek rozbalit, mám narozeniny, nemůžu se dočkat co tam bude“ a u toho tak vesele poskakoval. Nadšení opadlo, když zjistil, že tam není auto, ale je to kniha Malý hrdina, která ho v tu chvíli zrovna moc nebrala. Pak to ale vyplepšil hlavní dárek.

Dostal BMW koloběžku, kterou měl na seznamu a navíc je vytuněná o sedátko, rázem z ní může být i odrážedlo s úložným prostorem na hračky. Velikost je sice hraniční, ale předpokládá se, že od 3 let budou děti primárně používat tu část koloběžky, tak uvidíme, jak dlouho ho bude bavit jezdit i na sedátku. Pro BMW tyhle koloběžky vyrábí švýcarská firma Micro, což je naprostý lídr v tomto oboru. Tyto koloběžky získaly několik světových ocenění. Při výběru takového vozítka je kvalita naprosto klíčová. Skvělé je, že díky způsobu zatáčení náklonem, rozvíjí děti motoriku a rovnováhu.

Nakonec těch dárků nebylo tak málo, protože něco dostal od přátel a druhou várku od rodiny. Bránila jsem se další hromadě autíček, puzzle nebo kostek. Na Vánoce totiž dostal tolik věcí, že mi z toho jde každý den hlava kolem a pochopitelně si se vším ani nehraje.

Když už hračky, tak zajímavé a kreativní. Proto mě potěšilo, když dostal dvě magnetické knížky, kde si může poskládat autíčka anebo piráty. To ho hodně baví. Nechyběla ani kniha s nalepovacími postavičkami Tlapkové patroly, která rozvíjí představivost. Může si figurky lepit podle svého uvážení a zasadit je do děje.

Narozeninový dort jsem opět vyráběla. Mám z toho lepší pocit, když je to dort dělaný s láskou od maminky. Příště se klidně pustím do nějaké kreativy, ale následujících pár let dorty kupovat nebudu. Tento je navíc manželův oblíbený, piškotový s ovocem a zakysanou smetanou. Sfoukl svíčky, vyletěli motýlci z konfetového ohňostroje a pak už se jen slavilo, jedlo, válelo a jezdilo na koloběžce. Nejvíc ho stejně zajímal balonek s Chasem a pořád za něj tahal a chtěl si s ním hrát.

Rozbalil si i novou lampičku do pokojíčku, což byl spíš takový dárek ode mě pro mě. Sice si ji přál, ale neočekávala bych, že by tento dárek ocenil. Po lampičce zajíčka Josepha jsem toužila ještě předtím, než se narodil. Bůh ví, proč jsem jí koupila až teď. Taky dostal svůj první batůžek, který chce už od ledna, co chodí na kroužek, kam si všichni kromě něj nosí batůžky. Vybral si ho sám, ale samozřejmě z výběru, který jsem sestavila já. Kdyby bylo na něm, nosí něco s Tlapkovou patrolou, což by nebyl problém, kdyby všechny batohy s tlapkami nebyly děsně nevkusný.

Trochu jsem měla výčitky, jestli těch dárků není málo, ale jak jsem již psala, na Vánoce to byl masakr. Nakonec měl radost z výzdoby i dortu a jsou to přece vzpomínky, které mu zůstanou snad napořád, ne hračky, které časem stejně dáme pryč. Dlouho jsme zvažovali elektrické auto. Zolinko by z něj byl určitě nadšený. U sestřenic jedno takové mají. Jenže pro nás je důležité, aby měl pohyb a nejen mačkal čudlíky, aby se povozil. Líbilo se nám BMW i8 Spyder anebo naprostá klasika Mercedes-Benz, ale stejně vyhrála koloběžka.

V tomto věku si děti nejraději hrají „na něco.“ Proto jsou skvělými dárky věci jako doktorská sada, bednička s potravinami, mobilní zmrzlinárna nebo pekařství. Zolinko si teď rád hraje na obchod a když vařím, chodí ke mně pořád něco nakupovat a pak si to vozí v malém vozíčku, kde byly původně kostky. Nejdřív to tu musím trochu zorganizovat, stále ještě dolaďujeme pokojíček, ale moc bych si přála stánek se zeleninou, takový, jaký mi vyrobil táta, když jsem byla dítě. Už jsem to manželovi zadala jako projekt. Zatím improvizujeme a hrajeme si se skutečnými potravinami, ale pak čas od času najdu pod gaučem avokádo a to fakt nechceš. Pořád mi leží v hlavě ta pekárna, ta je naprosto úžasná. Přemýšlím, čeho bych se mohla zbavit, aby na ni bylo místo.

Na závěr ještě malá inspirace na věci pro děti, které se mi líbí a já se tímto loučím a přeji krásné jaro.

Vaše Žanet

 

Pokud hledáte další inspiraci na hračky, nejen pro tříleté děti, tak by se vám mohly líbit i tyto články.

Zolinkovy oblíbené hračky

Hračky a aktivity pro dvouleté děti