Vánoce miluju a letos jsem se na ně obzvlášť těšila. Byly Zolinkovy první a já se nemohla dočkat, až spolu budeme zdobit stromeček, až uvidím ty jiskřičky v jeho očích a jak se asi na to všechno bude tvářit. Už od léta jsme o nich mluvili, zajímalo nás, jestli už v tu dobu bude sedět nebo chodit a zda si to všichni užijeme jak jsme zvyklí. Vánoce jsou pro mě hlavně svátky klidu a pohody. Snad jediný čas v roce, kdy můžu opravdu zpomalit a vypnout. Miluju tu atmosféru, kdy v pokoji svítí jen světýlka na stromečku, na stole zapálené svíčky a já se můžu zachumlat do deky s hrnkem čaje.

Když jsem chodila do práce, zastavila jsem se většinou až pár dní před Štědrým dnem. Sice jsem se snažila navodit si Vánočního ducha chozením po kávičkách a vždycky se těšila, až v Costě začnou dávat kávu do kelímků se sobíkama, v kanceláři se střídali kurýři s dárkami a novoročenkami, ale ta pravá atmosféra mě zastihla mnohdy až na Štědrý den, kdy jsem se konečně naladila na svátky. A to většinou až odpoledne.

Letos to bylo jiné a je to rozhodně dáno tím, že jsem celou tu dobu doma a mám na všechno podstatně víc času. Nejen na přípravy, ale hlavně na to naladění se. Před svátky nás sice všechny postihla nemoc, kterou jsme si pár týdnů předávali sem a tam, ale ani to nám nemohlo tu sváteční náladu nijak pokazit. Zkrátka mám pocit, že letošní Vánoce byly opravdu výjimečné a doufám, že od teď už to bude vždycky jen takto.

Ráda bych měla stromeček už od prvního adventního víkendu, ale jsem rozhodně pro živé stromky a žádný by tak dlouho nevydržel. Kupujeme jedličku a i když jí zaléváme, tak věšinou vydrží tak tak do Silvestra. Zdobíme obvykle jen dva tři dny před Štědrým dnem, ale letos jsme chtěli stromeček dřív, už kvůli malému a také si myslím, že to rozhodně atmosféře hodně přidá, když vám v pokoji svítí světýlka a krásně voní jehličí. Takže jsme ho letos postavili šest dní před Štědrým dnem. Chtěla jsem, aby ho viděla i sestra Terka, která u nás jednu noc spala, než odletěla zpátky do Dubaje. Přiletěla na týden, ale jeli jsme hned k našim a slavili tam Vánoce už v předstihu. Bylo to zváštní, ale mělo to rozhodně něco do sebe. Bylo to se vším všudy. Měli jsme kapra se salátem, rozbalovali dárky a na druhý den jsme jedli tradiční kachnu jako na Boží hod. Zolinko viděl tedy poprvé stromeček u babi s dědou a k mému překvapení ho vůbec nezajímal, dokonce ani ty dárky, které tam byly celý den naložené, a že jich bylo!

Někdy nás ty děti fakt překvapí. Dost možná je za tím vším i síla myšlenky. Já totiž odjakživa věřila, že Zolinko po stromečku nepůjde, a že kvůli němu nebudeme muset přestavovat obývák. My dokonce ani nemáme chrániče na rohy stolku a to máme asi ten nejnebezpečnější stolek, ale on je prostě opatrný a moc tam nechodí. Ze začátku jsme mu tam dávali deku, ale tu jsme už zase zrušili. Vůbec jsme ani neuvažovali, že bychom pořídili menší stromek a postavili ho třeba na stolek, jen pro jistotu, nebo ho dali do ohrádky. Prostě jsme to riskli a ono to vyšlo.

Každý rok máme stejnou dekoraci a já se pokaždé vyfotím na tom stejném místě a ve stejné pozici, abych si to potom mohla po letech porovnávat. Loni jsem se fotila s velkým břichem a letos mi už na klíně seděl Zolinko.

Celý den slavil s námi. Spal asi jen půl hodinky kolem oběda. Jindy totiž spí i třikrát denně. Prostě nechtěl o nic přijít a užíval si to naplno. Dopoledne jsme se dívali na pohádky a odpoledne už jen poslouchali Vánoční hudbu a tančili a zpívali. I když je Zolinko zatím více méně na mixované stravě, dostal svoji porci kapra na páře a lehkou verzi bramborového salátu (místo majonézy zakysanou smetanu s jogurtem), aby si mohl dát aspoň symbolicky. Seděl s námi u stolu a všechno pozoroval. Vydržel až do konce, i když na něm bylo vidět, že u rozbalování dárků už mele z posledního.

Byl to dlouhý den, ale snad poprvé nemám pocit, že by rychle utekl. Vlastně vůbec se mi nezdá, že by už Vánoce skončily. Na druhý den jsme si udělali královskou snídani a celý den se váleli v pyžamu. To byla naše Vánoční premiéra. Vždycky totiž už druhý den jezdíme za rodinou, ale letos jsme chtěli být i na Boží hod v Praze, jen my tři a ještě vychutnávat tu Vánoční pohodu.

Teď jsme ještě na cestách, ale zítra se vracíme zpět do Prahy a já se už nemůžu dočkat Silvestra. Dřív jsme jezdili do Německa, do nějakého pěkného hotelu, ale od té doby co máme náš útulný bytík, tak zůstáváme doma a tam je nám nejlépe. Ta naše ňuňací deka, lampičky, které vykouzlí vždycky tak úžasnou atmosféru a do toho vonná svíčka, co víc si přát. Letos čekáme návštěvu, takže se těším, až připravím nějaké parádní chuťovky a celý večer budeme popíjet bublinky.

Doufám, že jste všichni měli krásné Vánoce, a pokud jste je slavili s dětmi, byly jistě kouzelné.

Odpočívejte, užívejte si poslední dny letošního roku a mějte se krásně.

Vaše Žanet