Je jen jedno místo na světě, kvůli kterému jsme ochotní vstávat uprostřed noci, cestovat přes 500 kilometrů daleko od domova a dva dny tam nakupovat od rána do večera až do padnutí. Mluvím o Metzingenu. Malebném městečku blízko Stuttgartu, kam už několik let jezdíme párkrát do roka a kam se vždycky strašně těším. Není to jen o nákupech. Beru ten výlet jako takové naše rande. Máme tam oblíbenou restauraci Olio e Pane, kde už nás znají a kam pravidelně chodíme. Jídlo tam nemá konkurenci. Pokud zrovna narazíte na sezónní speciality, máte o výběr postaráno. Jinak mám vždycky dilema co si objednat, protože všechno chutná božsky. K tomu sklenka vychlazeného růžového Zinfandelu a nic víc neprotřebujete. Všude okolo je taková pohodová atmosféra. Mezi obchody protéká potok, všude je spousta zeleně, hotová idylka. Člověk se tam mentálně naprosto dokonale zregeneruje. 

Často se nás lidé ptají, proč to tak řešíme, proč musíme na nákupy jezdit tak daleko a co vůbec s tím Bossem pořád máme. Nebaví nás ale stále dokola vysvětlovat, že to není jen o značkách, ale především o kvalitě, filosofii těch firem, zpracování, a v neposlední řadě i to, že za těmi věcmi je často zajímavý příběh. Právě v Metzingenu založil Hugo Boss svoji továrnu, kde se dodnes šijí vzorky. Obchod je ve staré tovární hale a je enormní, podle mě největší na světě.

Boss má všechno do detailu propracované, kvalitní materiály a všechny kolekce tak sladěné, že si můžete vybrat cokoliv a vždycky to bude ladit. Mám štěstí, že můj manžel je takový detailista a je mojí spřízněnou duší. Na obědě u skleničky vína rozebíráme naše další kroky, kam všude se ještě podíváme, co si přikoupíme, jak to budeme kombinovat a večer na hotelu si pak všechno zkoušíme a vymýšlíme s čím to doma budeme nosit. My dva jsme se prostě hledali, až jsme se našli.

Letos jsme se ale rozrostli ještě o jednoho nákupního maniaka. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že by tohle všechno nešlo realizovat i s miminem. Lidé mi říkali, ať už zapomenu na nákupy, že s miminem už to bude jiné, že určitě na nákupech celý den nevydrží a podobné řeči. Světe div se, vydží. Je to s ním úplně stejné, vlastně ještě lepší. Bez něj by to tam vůbec nebylo ono. Možná je to silou myšlenky. Když byl malý v bříšku, už v Metzingenu dvakrát byl a často jsem mu povídala, jaké to bude až tam spolu pojedeme. Představa hodného miminka, které mě nechá dělat si tam co chci, byla tak silná, že se nakonec stala skutečností.

Trošku jsme trénovali v Berlíně, ale tam jsme byli jen na jeden den. Teď nás čekal prodloužený víkend. Od pátku až do neděle. Pokud ještě váháte, jestli se s miminem pouštět do takových akcí, tak mám pro vás dobrou zprávu. Všechno se dá zvládnout. Základem je dobrá příprava, předvídatelnost a trpělivost. Zde je pár našich zkušeností, jak na to.

• Mít vše potřebné po ruce. Týká se to hlavně náhradního oblečení, které je dobré nakompletovat od ponožek po svetřík a dát na takové místo, kam jednoduše sáhnete a vytáhnete. Mít po ruce mléko, vodu a lahvičky, pokud nekojíte. Nebyl důvod chodit do hotelu dřív než večer. Všechno se pak ale odehrávalo více méně v autě. Vždy s sebou vozíme malé polštáře, které se hodí nejen nám pod hlavu, ale i pro malého, když ho krmíme. 
• Respektovat zajeté rituály. Například vyjet nad ránem, když vím, že je v tu dobu mimčo spavé. Večer nezapomenout na koupání, masáž a všechno okolo, na co je z domu zvyklý. I když má už třeba dvě hodiny po večerce. Podstatné je, že nic nevynecháte a děláte to ve stejném sledu. Nebyl problém ho večer vzít na večeři a v klidu si tam posedět. Skoro celé to prospal, ale potom se probudil a v klidu tam s námi vegetil. Na hotelu spal v kočárku a vydržel spát celou noc, tak jako to dělá doma. Probudil se až před sedmou hodinou a po nakrmení zase usnul a my s ním, takže jsme skoro prospali snídani.
• Nevystavovat ho příliš hodně podnětům a nedopustit, aby byl přetažený. Chvíli jsme nakupovali, přeměřovala jsem mu věci, hrál si v kočárku a potom jsem ho nakrmila a usnul. My si mezitím dali oběd a po něm zase následovalo chození po obchodech, sem tam jsme ho pochovali nebo dali pást koníčky. U Bosse mají skvělou chill out zónu s velkou televizí.

• Hlídat časy krmení. Na nákupech všechno rychle utíká, takže je snadné se zapomenout. Na tohle mám dobrou aplikaci v mobilu. Není nic horšího, než hladové a přetažené dítě, takže když tomuto předejdete, máte vyhráno.

Za celý víkend ani jednou neplakal, byl naprosto spokojený a my o to víc, až se mi tomu místy nechtělo věřit. V ničem nás neomezoval, vůbec nic jsme nemuseli dělat jinak. Strašně mě bavilo pro něj nakupovat. Víc než pro sebe. Já už mám stejně tolik věcí, že to nemám kam dávat. Druhý den večer jsme se přesunuli k našim příbuzným do Stuttgartu a zůstali až do nedělního odpoledne. Cestu domů do Prahy prospal. Po čtyřech hodinách spánku byl vysmátý a ještě mě nechal v klidu připravit mléko. Chvíli si hrál, následovalo koupání a všechno co k tomu patří a bez problému zase usnul. Je to prostě pohodové miminko. Tohle mě nikdy nepřestane udivovat.

Jaké máte zkušenosti s cestováním vy? Nás ještě čeká dovolená v Chorvatsku, ale o tom zase příště.

Vaše Žanet