Proč jsem dlouho nic nenapsala

Proč jsem dlouho nic nenapsala

Už je to docela dlouhá doba, co jsem naposledy něco napsala. Musím říct, že ačkoliv mi to už chybělo, okolnosti posledních týdnů mi to prostě nějak nedovolily. Konec roku a začátek toho nového se nesly v duchu ne příliš šťastných událostí, o kterých se prostě nepíše zrovna lehce a vlastně se do toho instasvěta vůbec nehodí. Občas se může člověk podělit i o to neveselé, ale v tomhle případě už se mi pak nechtělo sdílet ani to příjemné. Když se ohlédnu za minulým rokem, nestalo se nic převratného. Jen mám pocit, že strašně rychle utekl a často jsem řešila dost nepodstatné věci a to bych letos rozhodně chtěla změnit. Potkala jsem nové kamarádky maminky. Z toho mám největší radost a začala jsem zase číst a luštit sudoku. Ale také jsem trávila víc času na sociálních sítích než ten rok předtím. A tak jak se blížil konec roku, začala jsem si uvědomovat, že zoufale potřebuji sociální detox.

Nejsem zrovna z těch, které přispívají na blog i několikrát týdně a k tomu denně vesele živí Instagram. Přesto jsem potřebovala trochu zvolnit. Hlavně přes svátky a víc se věnovat tomu, na čem opravdu záleží. V mém případě to byla rodina. Kvůli sestře, která žije v zahraniční, slavíme dvoje Vánoce a tak je těch příprav trochu víc. Přesto jsem se nějak nedokázala svátečně naladit. Nepomáhala mi ani vánoční hudba, ani vůně jehličí a nezachránilo to ani dítě v outfitu se sobem.

Na konci roku přišly totiž dvě smutné události. Během jednoho měsíce nám umřela prateta i babička, ke kterým jsem měla hodně blízko. Docela mi to otevřelo oči. Přestože byly už ve velmi požehnaném věku, a v tu chvíli už to člověka zase tolik nepřekvapí, donutilo mě to přiznat si, jak málo se vlastně o sebe starám. Moc často necvičím a o zdravé výživě nemůže být řeč. I když se snažím do jídelníčku zařazovat zdravé potraviny, koblihy jasně vedou na plné čáře. Ani tomu relaxu poslední dobou moc nedám. Takže podtrženo sečteno, zase mám to stejné novoroční předsevzetí jako vždy, ale tentokrát to chci už vážně někam posunout. Zní to jako klišé, ale zdraví je fakt to nejdůležitější. Bez něj nemůžete podnikat absolutně nic. Celý prosinec jsem navíc myslela na to, co mě nemine po Vánocích.

Hned na začátku ledna mě čekala dost nepříjemná operace na zádech. Po dlouhé době se mi zase vybavily vzpomínky, jak jsem před lety ležela v nemocnici a dušovala se, že už konečně začnu meditovat a hodím všechno nepodstatné za hlavu. Několik dní jsem čekala na výsledky, které naštěstí vyvrátily moje nejhorší obavy a sice ty, že bych mohla mít v těle další zhoubný nádor, jako právě před lety. Strašně se mi ulevilo. Stále očekávám podrobnou analýzu, protože nález je víc než podivný, ale to nejhorší už mám za sebou. Teď mě čeká jen péče o další jizvu.

Léčení mělo i něco do sebe. Člověk jen tak leží, přemýšlí, nic nemůže, ale hlavně si odpočine a utřídí myšlenky. Proto se mi ani moc nechtělo chodit na sociální sítě a už vůbec ne na nich něco tvořit. Aby toho nebylo málo, tak i moje máma neměla zrovna optimální vstup do nového roku a hned v lednu si poležela několik dní v nemocnici. V tu chvíli vás ani nic jiného než rodina zajímat nemůže. Jsem moc ráda, že jste vydrželi a nebojte, zase se do toho pustím. Už mi to chybělo. Přišlo by mi ale divné, dávat někam staré fotky (pokud to nemá hlubší význam anebo zrovna není vzpomínkový čtvrtek) a dělat, že se nic neděje. Tenhle trend moc neuznávám a vím, že někteří se toho rozhodně nebojí. Vůbec se nedivím, že teď koluje na sociálních sítích téma reality versus skutečnosti.

Myslím, že se to řešilo vždycky, ale teď z toho řada lidí dělá nový velký téma a asi mají potřebu se nějak obhajovat. Fakt na tom tak záleží? Kdo má jaký profil a co si tam řeší za věci? Já nejsem ten typ, co si doma vytváří nějaké foto koutky, aby mi to ladilo do feedu. Samozřejmě usiluji o to, aby moje prezentace nebyla kočkopes, protože mám ráda hezké čisté fotky a detaily. Ovšem odmítám se nechat sociálními sítěmi nějak pohltit. Myslím, že problém dnešní doby je spíš ten, že se až moc zaobíráme světem cizích lidí, o kterých vůbec nic nevíme. To je asi horší, než to, že si někdo vyfotil kytku v květinářství a pak předstírá, že ji má doma na stole anebo že běžně leze do postele s půlkou obýváku.

Občas jsem ten sociální svět sledovala z povzdálí a říkala si, jak je to vlastně fajn nemít opravdové starosti. Fakt není na škodu si čas od času připomenout, jak je skvělé, že jsme zdraví a můžeme dělat všechno co chceme. Můj plán na letošní rok je jasný. Více pohody, péče o sebe a zážitků s rodinou. Méně času na sociálních sítích a hlavně žádné cizí starosti na moji hlavu. Chci se obklopovat lidmi, kteří za to stojí a posuvají mě dál. Je čas naučit se důrazněji říkat ne věcem, které mi nic nedávají a soustředit se skutečně jen na to, co je důležité a dělá mi radost.

Mějte se hezky a klidně mi napište, jak ten sociální svět vnímáte vy, jaký byl váš vstup do nového roku a jestli máte nějaká předsevzetí.

Vaše Žanet

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *