Velikonoce nikdy nepatřily mezi moje oblíbené svátky a všechny nenáboženské velikonoční tradice šly vždy mimo mě. Jako malá jsem sice ráda malovala vajíčka, ale rozhodně jsem se netěšila až přijdou koledníci. Většinou jsme odjeli na chalupu a nepamatuji se, že bychom řešili nějakou extra výzdobu. Ani manžel neměl k Velikonocům zvláštní vztah. Všechno se ale změnilo loni, když jsme si na Velký pátek přivezli z porodnice Zolinka. Najednou pro nás Velikonoce dostaly úplně jiný význam. 

Proto jsem se na ně letos opravdu těšila. Jakoby to bylo včera, kdy jsme přijeli z porodnice domů a manžel nás překvapil krásnou velikonoční výzdobou. Tu jsme spolu doma nikdy neměli. Nepekla jsem beránka, ani nezdobila byt. Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla, jak se na stole vyjímal proutěný věnec a v něm košík s trávou, pár roztomilých zajíčků, vajíčka a samozřejmě květiny.

Nechyběl ani čokoládový zajíček Lindt, na jehož stužce bylo napsáno Zolíčkov zlatý zajačik. Loni v tu dobu teprve začalo jaro, stromy byly rozkvetlé a konečně bylo teplo. Často právě na toto období vzpomínám. Na první kočárkování, na ulici plnou růžových květů, na to teď a tady. Tehdy jsme si řekli, že budou Velikonoce prostě náš svátek, že si vždycky vyzdobíme byt, budeme Zolinka učit všechny ty tradice a v troubě bude vonět mazanec. Zatím je Zolinko malý a nejspíš z toho nebude moc mít, ale chceme s ním zdobit vajíčka, má už přichystanou svoji malinkou pomlázku a já se už teď raduji z toho, že mu snad navždy zůstanou hezké vzpomínky.

Proto jsem letos nic neponechala náhodě a náležitě se na všechno připravila. Chtěla jsem vykouzlit neopakovatelnou atmosféru a myslím, že se mi to i povedlo. Manžel nám loni slíbil bábovku, ale nějak pak nebyl čas, všechno se točilo okolo malého. Takže letos to napravil a upekl nám rovnou parádní mazanec. Já nám dělám královské snídaně a užívám si, že jsme všichni pohromadě.

Škoda, že není tak krásné počasí jako loni, ale i tak nás sluníčko nenechává ve štichu a tak chodíme na procházky po okolí a máme hezké plány na celý víkend. Už se těším na pondělí, až si Zolinkové přijdou pro výslužku. Období Velikonoc už navždy zůstane mým oblíbeným obdobím. Vždycky si vybavím ty první dva týdny, kdy s námi ještě manžel zůstal doma, jak se všechno točilo jen kolem miminka, člověk měl čistou hlavu, venku bylo nádherně, doma voněly kytky. Jsou to maličkosti, ale vždycky když je třeba venku ošklivo, nebo mám pocit, že se to na mě valí, vzpomenu si na tyhle dny a hned mám lepší náladu.

A co vy a Velikonoce? Slavíte, zdobíte, máte je také spojené se vzpomínkami, ať už z dětství anebo třeba s příchodem miminka?

Přeji Vám Veselé Velikonoce a ať jsou přesně podle Vašich představ.

Vaše Žanet