Od ledna jsme začali navštěvovat kurzy cvičení pro děti. Vzhledem k tomu, že chodíme od jeho 6. měsíců plavat a také s ním chodím na tančení s miminky, tak jsem se do té doby po jiných programech nedívala. O našich aktivitách si ostatně můžete přečíst starší články, o plavání ZDE a tančení ZDE. Na plavání mi jedna maminka vyprávěla o cvičení, které navštěvuje s dcerou už od miminka a mě pak docela mrzelo, jestli jsem tak trochu nezaspala dobu. Líbila by se mi představa, že by Zolinkovi někdo pomáhal už jako ležícímu správně rozvíjet jeho pohybový vývoj. Na druhou stranu není na žádnou aktivitu pozdě a tak jsem začala pátrat a přihlásila nás do Pohybu dětem. 

Cvičení s kojenci jsem tedy propásla, ale zavčas naskočila do rozjetého vlaku cvičení rodičů s dětmi. Zameškali jsme asi jen dvě hodiny. Pohyb dětem působí na šesti místech v Praze. Podle fotek bych nejraději navštěvovala kurzy na Praze 6, případně v centru, ale bohužel jsem si už nemohla moc vybírat a nakonec rozhodlo i to, že se ke mně přidala kamarádka a tak chodíme do Squash Areny na Prahu 4. Ano, mám to úplně nejdál, přes celou Prahu a jedu tam dobrých 45 minut autem, ale byla jsem ráda, že něco máme. Není to zase tak lehké, objevit něco, co se vám bude líbit, na co máte dobré reference a je to v rozumném čase. Když už kurzy běží, je těžké se někam dostat.

Pokud tedy o nějaké cvičení máte zájem, nenechávejte to na poslední chvíli a nečekejte, až vám mimino povyroste. Raději se informujte už dopředu.

Kurzy vedou zkušené instruktorky, o jejich odbornosti není pochyb. Naše paní cvičitelka je moc milá a s dětmi to umí. Jen ta atmosféra v kurzu mi přijde taková smutná a hektická. Nikdo se moc neusmívá, všechno je rychle rychle a než se malý rozkouká, je konec hodiny. Bohužel ani to prostředí není zrovna úchvatné. Prostě tělocvična. Dost jsem zvažovala, jestli budeme v dalším kurzu pokračovat. Přiznám se, že kdyby tam se mnou nechodila kamarádka, tak bych buď začala chodit do jiného centra, anebo úplně jinam. Jenže jsem pátrala a nic lepšího jsem zatím nenašla.

Rozhodně je dobré někam chodit. Děti se vyblbnou, mají připravené různé překážkové dráhy, schody, šikminy nebo tunely a pracují s různými pomůckami, které doma nemáme. Určitě mu u nás nepostavím opičí dráhu nebo neroztáhnu obrovský barevný padák. Důležitý je i sociání vývoj. Malý si tam zvyká na kolektiv vrstevníků. Děti jsou rozděleny podle věku a aktuálních pohybových dovedností. Naučí se tam spoustu nových věcí.

Je pravda, že jsem dost ovlivněná hodinami plavání, kde je prostě maximální komfort ve všem a těžko se mi potom funguje jinde, kde to tak není. Snažím se to nesrovnávat, ale musím. Zde jsou trošku bojové podmínky. Je dobré na hodinu přijít už komplet sportovně oblečený. Nepřevlékám se, protože i když je tam šatna, není kam odložit dítě. Dřív tam měli postýlku, ale ta potom někam zmizela. Mohu Zolinka postavit k lavičce, ale za chvíli je na čtyřech a vytírá špinavou podlahu. Maminky se zouvají na chodbě a chodí v ponožkách, ale ostatní návštěvníci Areny chodí do šatny v botech.

Mají přebalovací pulty a v přední části u recepce dětské židličky, takže nakrmit se tam dá. Možná i proto, že tam není zázemí se tam potom nikdo nezdržuje a tak přijdete na hodinu, odcvičíte a jdete pryč. Výhodou je parkování hned před Arenou. To mě vždycky hodně zajímá. No uvidíme, kam se nakonec zapíšeme na podzim.

Kam chodíte s dětmi vy? Pokud máte nějaké oblíbené cvičení v Praze, budu ráda za tipy.

Vaše Žanet