Naprosto kouzelné místo, kde budete mít pocit, že cestujete v čase a okamžitě se do něj zamilujete, to je Cotswolds. Místo, kam se chci celý život vracet. Je to nejkrásnější oblast Anglie, která byla v roce 1966 vyhlášená jako výjimečná chráněná oblast (AONB – Area of Outstanding Natural Beauty) a pro kterou je typické, že všechny domky v těchto pohádkových vesničkách jsou postaveny z medově zbarveného kamene, tzv. Cotswolds stone. To jim dává všem jednotný výraz a nikde jinde to neuvidíte. Cotswolds je krajina vymezená městy Bath, Oxford a Stratford-upon-Avon. Naše cesta tam vedla z Londýna, kam každoročně jezdíme na návštěvu k mojí au-pair rodině. Pokaždé děláme nějaké výlety po okolí, ale letos jsme chtěli někam na celý víkend, abychom toho viděli a zažili víc. Pojďte se s námi na chvíli přenést do pohádky.

Pro náš únik z města jsme si vybrali vesničku Chipping Campden. V Cotswoldu je neuvěřitelné množství míst, které můžete navštívit, ale my zvolili právě toto a vybrali jsme si záměrně jedno z nejstarších ubytování v okolí, hotel Noel Arms. Údajně tam v dobách občanské války pobýval Charles II.

V hotelu na vás okamžitě dýchne dobová atmosféra. Všechno je tam tak trochu nakřivo, postel mírně nakloněná, lampičky div nespadnou z nočních stolků. Připomínalo mi to křivé domy v Lavenhamu. To je ale přesně to, po čem jsem toužila. Bydlet někde, kde to má styl a charakter. Hotel působil strašně útulně. Malá kavárnička u recepce, měkoučké gauče u krbu s ohněm. Stačí se zachumlat do kárované deky a vychutnat si třeba odpolední šálek čaje.

Před příjezdem do hotelu jsme se zastavili na sendviče někde u cesty na malé farmičce Hilltop Farm. Tohle na Anglii miluju. Když to má takové to kouzlo, každá židle jiná, všechno domácké. Jen co jsme se rozkoukali v hotelu, vydali jsme se na procházku objevovat krásy Cotswoldu. Malebné uličky, pastviny s ovečkami, zahrádky a čerstvý vzduch. Co víc si přát.

Na každém rohu byla restaurace a malý hotýlek. My si vybrali pro první večer indickou restauraci The Volunteer Inn. Nejdřív jsme si ale dali drink na naší hotelové terase. Bylo potřeba trochu oslavit to, že jsme všichni pohromadě na výletě. Těšili jsme se na to celý rok. Cotswolds je pochopitelně dost vyhlášená oblast a sehnat zde dobré ubytování chce trošku plánování dopředu.

Druhý den jsme se vydali prozkoumat okolní vesničky. Nejprve jsme se však posilnili vydatnou anglickou snídaní. Velká část byla založena na stolech formou bufetu, ale z části byla také servírovaná, což tomu dodávalo punc jakési výjimečnosti. Ať už jsme si dali něco uvnitř v hotelové restauraci, v zimní zahradě nebo venku na terase, vždy nás obsluhoval milý personál a naše chuťové buňky jen jásaly. Jídlo bylo naprosto vynikající. I obyčená míchaná vejce na toustu mi chutnala jinak. Manžel vyzkoušel i místní specialitu, indickou snídani. Vejce v curry omáčce.

Výlet jsme začali pro všechny obrovským zážitkem. Z Toddingtonu jsme se vypravili do Broadway parní lokomotivou. Všichni nadšeně pozorovali, jak vlak přijíždí do stanice. I ta nádraží byla jako z jiného světa. Vyzdobená květinami, vydekorovaná starými zaprášenými kufry a průvodčí jakoby si odskočili z nějakého dobového filmu. Děti i dospělí nadšeně sledovali, jak obsluha vlaku přilévá vodu do kotle (nebo tak nějak to vypadalo, nejsem vlakový expert). Po cestě jsme si povídali s průvodčím a nasávali atmosféru všemi smysly. Zolinko měl zážitek.

Nádraží v Broadway bylo teprve letos po 58 letech znovu otevřeno veřejnosti. O Broadway se říká, že to je brána Cotswoldu a je také součástí Cotswoldské cesty, která je dlouhá 164 kilometrů a můžete se po ní vydat pěšky. Kousek jsme chtěli jít, ale s kočárkem a bez pořádných bot by to nešlo. Jednou bych něco takového chtěla zkusit. Po cestě jsou nádherné výhledy, ovčí pastviny a samozřejmě malebné vesničky. Čím jsem starší, tím víc mě to táhne do přírody. Kdo by to byl řekl.

Letos nám přálo počasí. Na Anglii sice až moc teplo, což na procházky nebylo zase tak ideální, ale lepší, než kdyby celou dobu pršelo. Na druhou stranu bych někdy chtěla zažít i Cotswolds na podzim. Vyvětrat Huntersky, zachumlat se do svetru, po procházce si dát někde šálek čaje o páté. Ty jejich cream teas miluju. V Broadway jsme si dali jen drinky na letní terase jednoho hotelu, protože jsme pokračovali vláčkem ještě do další stanice a chtěli jsme si to nechat na později.

Přesunuli jsme se do Winchcombe, kde bylo to nejkrásnější nádraží, jaké jsem kdy viděla. Kavárnu měli přímo na peróně. Opět nechyběla hromada kufrů, velké kanystry na mléko, staré i nové vagóny, v nichž bylo muzeum a další posezení. Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Ale čekaly na nás další zážitky.

Jeli jsme na ten čaj o páté a nemohli jsme si vybrat příhodnější místo, než levandulové pole v Hill Barn Farm Snowshill. Navíc, co by to bylo za návštěvu Cotswoldu, kdybychom se tam nezastavili a navíc neochutnali nějakou levandulovou specialitu. Rozseděli jsme se v kavárně a tak tak jsme pak stihli prohlídku pole, protože už ho pomalu zavírali. Pár fotek ale máme a levandule jsem se nadýchala i do zásoby. Vím, že je jich spousta druhů, ale že se nějaká jmenuje Peter Pan, to jsem tedy netušila.

Výbornou večeří v hotelu jsme zakončili náš pobyt v Chipping Campdenu a další den se vydali na prohlídku Shakespearova města Stratford nad Avonou. Shakespeare byl opravdu na každém rohu a město se hemžilo turisty.

Nikdy předtím jsem tam nebyla, tak jsem tento výlet ocenila. Jednou jsem někde četla, že byl Stratford zvolený nejkrásnějším městem na světě. Hlasovali čtenáři nějakého cestovatelského webu. Osobně mám trochu jiné preference, ale nedá se upřít, že má dobovou atmosféru, hezkou architekturu a projížďka loďkou po Avoně nemusí být vůbec špatná. Jen těch turistů by mohlo být méně.

Dlouho jsme se tam nezdrželi a pokračovali na pro nás daleko zajímavější místo. Oxford.

Tam jsem před lety byla, ale nic si už bohužel napamatuju. Dokonce mi to tam ani nebylo moc povědomé. O to víc mě překvapilo, jak moc se mi tam líbilo. Jen kdyby nebylo tak nesnesitelné vedro. Na procházky to nebylo úplně ideální, ale i přesto jsme zvdládli projít velký kus města. Najít kavárnu, kde by byla klimatizace, byl trošku oříšek. Od hlavní třídy jsme se pomalu vzdalovali, ale nakonec to dopadlo úplně parádně, protože jsme objevili jednu zastrčenou terasu přímo nad řekou v jedné z místních univerzit. Dostat se tam dalo jedině přes placený vstup do Magdalen College, ale stálo to za to.

Po občerstvovací pauze jsme si prošli celou univerzitu a já nestačila fotit. Chtěla jsem zachytit tu nádheru. Stačí, aby se tam člověk chvíli procházel a hned se cítí chytřejší. Pak jsem se ještě vyfotila se všemi dveřmi, to je taková moje úchylka. Manžel sice říkal, že u logiky se fakt fotit nemám, haha, chápu, žije se mnou už nějaký ten pátek, ale výjimečně mě ochotně cvaknul všude.

Přesunuli jsme se zpět do Londýna a naše dovolená pokračovala dál. Měl to být už jen jeden výlet do centra, trochu nákupů a hurá domů. Jenže když jsme další den přišli na letiště, zjistili jsme, že let byl zrušen. A protože organizace na letišti byla příšerná, letů bylo zrušených hned několik, fronta kilometrová a pochopitelně jen dvě otevřené přepážky, po hodině čekání jsme to otočili a jeli zpět k rodině. Kdybychom to vystáli, možná by se dostal aspoň manžel domů dřív. Jenže po hodině čekání se fronta nikam nepohla a tak jsme to řešili online, kde nám to nabídlo pouze lety pro všechny tři osoby najednou a ten nejbližší byl až za další čtyři dny.

Všechno zlé je pro něco dobré. Konečně jsme měli čas na procházky po okolí, na které většinou není příležitost. Ukázala jsem manželovi domy, kde jsem pracovala předtím, než jsem se nastěhovala tam, kam každý rok jezdíme. Zavzpomínala jsem na kamarádky, ke kterým jsem chodila na návštěvy a všechna ta místa, která pro mě něco znamenala. Strávila jsem tam kus života a Anglie pro mě bude vždycky srdcová záležitost. Chtěli jsme ještě někde výletovat, ale poslední dny se dost zkazilo počaší a už jen pršelo. Určitě se podívejte na můj Instagram, kde mám uložené Stories z celého týdne. Nechybí tam můj narozeninový den, návštěva oblíbeného The Waffle House (ostatně loňský článek je zde) a pár střípků z Lonýdna.

Máme štěstí, že je Zolinko kočárkový a celou dobu se nechal vozit. Toto léto jsme nachodili snad nejvíc kilometrů v životě a těžko bychom to zvládli, kdyby nám chtěl neustále jen běhat okolo. Byla jsem ráda, když se občas někde rozhodl poprocházet, ale moc tomu nedal. Uvidíme, jak to bude příští rok. Máme v plánu trošku změnu a s anglickou rodinou se vydáme k moři, ale do Cotswoldu se určitě brzy vrátíme.

Anglický venkov má v sobě něco čarovného. Několikrát se mi stalo, že jsem se někam těšila, jak to tam bude jiné a pak jsem byla zklamaná, protože dnes už je to všude na světě mezinárodní, Starbucks na každém rohu a všude mraky turistů. Málo kde mě něco překvapí. Cotswolds je jiný a je to skutečně nejkrásnější místo na zemi. Je přesně takové, jak jsem si ho přestavovala. Vlastně ne. Je ještě lepší.

Kde se vám nejvíc líbilo a kam byste se chtěli pořád vracet?

Vaše Žanet