Už je to pár měsíců, co jsme se vrátili z každoroční návštěvy Londýna, kam jsme se loni vydali poprvé s malým letecky. Kdo nás sleduje, tak ví, že jsme tam předloni absolvovali cestu autem. Bylo to takové prima dobrodružství a ráda na to vzpomínám. Článek si můžete přečíst zde. Zolinko je velký cestovatel. Vždycky hezky spolupracuje, takže jsem se nebála, že by po nás v letadle lozil a dělal tam vyrvál. Obávala jsem se spíš praktických věcí. Jako co všechno si můžu zabalit s sebou do letadla, co bude s kočárkem nebo jak pobereme všechny ty věci. Ale nejvíc ze všeho jsem řešila, jak to vymyslíme s autosedačkou. Dnes už mám na všechno odpovědi a pokud vás teprve první let s batoletem čeká, tak čtěte dál. 

Před cestou jsem načetla spoustu článků a že jich na toto téma je. Bála jsem se té cesty snad víc než porodu. Ptala jsem se všech okolo, jak to zvládli a přestože mi všichni odpovídali to samé, že to bylo naprosto v pohodě, i tak jsem z toho byla celá nesvá. Možná proto, že moje první zaměstnání bylo u aerolinek a moc dobře vím, co všechno se může přihodit. Hlavně se zavazadly. Doufám, že se teď usmáli všichni bývalí kolegové.

Největší téma byla dětská autosedačka

Do Londýna jezdíme k mojí au-pair rodině. Máme krásný vztah. Jsem jako jejich dcera a navštěvuji je pravidelně již téměř 20 let. Vždycky pro nás jezdí na letiště. Vzhledem k tomu, že děti mají odrostlé a stejně tak jejich přátelé, tak se jim nepodařilo autosedačku vypůjčit. Půjčovny jsme rovnou zavrhli. Když letíte na dovolenou, není problém objednat si taxi službu s autosedačkou. To by pro nás ale nebylo řešení, protože jsme se chtěli celý týden pohybovat autem po výletech. Napadlo mě tedy, že prostě nějakou koupíme a necháme ji doručit přímo k nim. Na Amazonu jsme objednali sedačku za velmi přijatelnou cenu a přesto kvalitní a bezpečnou. Za dva dny byla na místě. To se mi hodně ulevilo. Můžeme ji teď používat dokud z ní nevyroste. Letos tam samozřejmě letíme zase.

Co všechno s sebou

Když jsme vyřešili tu největší otázku, tak přišla další. Co všechno vzít s sebou do příručního zavazadala a co sbalit do kufru. Představa, že se pohybujeme po letišti s půlkou obýváku, mi nebyla příjemná. Ale jak jsem psala výše, mám jisté obavy, i když jsem vlastně kufr nikdy neztratila. Možná proto, že nepodceňuji včasný příchod. Není nic horšího, než si nechat odbavit kufr na poslední chvíli. Může se pak stát, že ho už nestihnou naložit a pošlou rovnou dalším letadlem. Anebo protože pokaždé několikrát připomenu obsluze, aby to číslo štítku fakt dobře připevnili a hned v zápětí vylíčím katastrofický scénář, že vím moc dobře, že když se při manipulaci s kufrem odtrhne, v lepším případě na něj můžu čekat i 21 dní, v horším ho už nikdy neuvidím. Přesto jsem veškerou umělou výživu nabalila do kufru. Mohla bych ji koupit i tam, ale Humanu je občas těžké sehnat u nás, natož v Anglii.

Všechno jsem sbalila do dvou velkých kufrů. Oblečení i věci jsem však různě namixovala, aby v každém kufru bylo od všeho něco a v případě, že by se jeden ztratil, nám pak nic nechybělo. Dělám to s těžkým srdcem, ale některé věci, které mám opravdu ráda s sebou prostě raději nevozím. To nejlepší si vezmu na sebe a to co musím dát do kufru projde pečlivým výběrem a se vším se už dopředu náležitě rozloučím. Možná vám přijdu jako blázen, ale věřte, že práce se ztracenými zavazadly vás prostě poznamená už na celý život.

Ale k věci. Do kufru jsem nebrala dětskou vaničku, i když máme skládací. Ten týden to vydržel koupat se ve vaně. Dnes už je to klasika, ale vanička je vanička. Střídáme to. Letěli jsme v říjnu, takže ještě nebyl potřeba zimní fusak. Nejvíc místa zabíraly pytlíky s mléčnou výživou. Příkrmy už v tu dobu nebyly potřeba a navíc zrovna v Anglii všude prodávají moje oblíbené kapsičky Ella’s Kitchen.

S sebou do letadla jsem vzala jen kabelku, ve které jsem měla pro malého vodu, banán, kapsičku a nějaké křupky. Letěli jsme na večer a tak si příděl mléka vypil už doma. Povečeřel v letištním salonku a vlastně za celou dobu jídlo ani nechtěl. Co je ale důležité, aby dítě něco pilo v momentě, kdy letadlo vzlétá a když přistává. Kvůli vyrovnání tlaku a nepříjemnému pocitu zalehnutí uší.

Kam s kočárkem

Na kočárek jsem se pokoušela sehnat originální vak, ale nepodařilo se mi, takže jsem to riskla bez a naštěstí se nic nestalo. Sama jsem si kočárek naložila na vozík až přímo u vchodu do letadla a zase na tom stejném místě si ho vyzvedla při východu. Kočárek máte tedy stále u sebe. Jen přes bezpečnostní kontrolu je potřeba ho složit a odevzdat k prohlídce. To stejné s jídlem. Po cestě tam byly kontroly mírnější a v podstatě jen nakoukli co mám v kabelce a projeli scanem přesnídávky, ale po cestě zpět kontrolovali malému i vodu a celé to trvalo o něco déle. Výhoda cestování s batoletem je ta, že máte všude přednostní nástup a všichni vás pouští dopředu. I když letíte s nízkonákladovkami.

Na palubě letadla

Dítě do dvou let sedí na klíně a má speciální pás, který se připevňuje na ten váš. Zvlášť v malém letadle je to trochu akrobacie, protože všechno je stísněné, všude plno lidí čili hodně podnětů. Přestože bylo už okolo deváté večer, když jsme odlétali, malý se rozhodl, že spát nebude. Pochopitelně musel všechno osahat. Seděl hezky na místě, ale přeci jen měl už dlouhou chvíli a knížky měl prolistované několikrát sem a tam. Nechtěla jsem ho dávat do uličky, aby se prošel, protože bych ho pak nemusela dostat zpátky a hlavně tam neustále procházela obsluha. Když už se začal kroutit a vypadalo to, že možná bude i brečet, vstoupila do toho naše spolusedící, která v podstatě situaci zachránila. Měla v mobilu snad celou zoologickou zahradu. Začala mu ukazovat kočky, psy, želvu, ještěrky, pavouka, žáby, kachny, králíka. Na další hodinu bylo o zábavu postaráno.

Cesta zpět měla být také v podvečerních hodinách, ale letadlo mělo příšerné zpoždění. Asi hodinku jsme vegetili v letištním salonku, ale ten potom zavíral a tak jsem byli nuceni další dvě hodiny chodit po letišti sem a tam. Všechny obchody jsme už několikrát prolezli, koupili i to, co jsme nepotřebovali a malý nakonec vytuhnul v kočárku. A spal a spal a vůbec nevěděl, že stál další skoro hodinu před bránou, kterou už dávno měli otvírat, že nastupoval do letadla, pak do autobusu a nakonec kolem čtvrté ráno přijel domů autem.

Kam v okolí Londýna na netradiční jídlo a čaj o páté

Pokaždé, když přijedeme, chceme vidět něco nového, ideálně netradičního a samozřejmě zajít na čaj o páté. Za ta léta už to není tak jednoduché, protože skoro všude už jsme byli. Některá místa nám přišla tak úžasná, že se tam rádi vracíme. Například The Waffle House v St. Albans. Doporučuji si udělat rezervaci, protože mají neustále narváno. Myslím, že podobný koncept v okolí nenajdete. Servírují jak sladké, tak slané waffle na různé způsoby. Kombinace, které vás nenapadnou. Já měla waffle s cizrnovým curry a posledně pečenou batátu s guacamole. Byla to nálož, ale nemohla jsem pak odolat i dezertu. Rozhodně doporučuji Banoffee. Karamelová omáčka a hora šlehačky, Bože! V blízkosti restaurace je park s velkým jezerem a různými druhy ptactva, tak není problém to pak vychodit.

Před pár lety jsme navštívili pozoruhodnou vesničku Lavenham, kde mají všechny domy našikmo. Je tam jedna kavárna, kterou fakt jinde neuvidíte. Připadnete si jako někde v muzeu a zároveň jako u babičky na chalupě. Pochopitelně té anglické. Hrnky na kávu mají každý jiný a dokonce i příbory k sobě nepasovaly. Za mě rozhodně nejlepší Clotted cream tea, který jsem kde měla.

Nejlepší je spojit odpolední čaj s příjemnou procházkou v parku a tak jsme se posledně vydali do kavárny Baskervilles Tea Shop blízko Broomfield parku. Opět každá židle jiná, každý hrnek též. Dobrou instafotku byste tam nepořídili, ale já mám takové kavárny ráda. Je to prostě něco jiného, co u nás není a obávám se, že ani nebude.

Letos se na návštěvu Londýna těším obzvlášť hodně, protože strávíme i dvě noci na venkově. Zatím nebudu prozrazovat kde, ale je to docela známé místo na západě Anglie. Určitě z toho bude na konci léta článek.

Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněla. Přeci jen je to už nějaký ten pátek, co jsme tuhle cestu absolvovali. Máme vážně štěstí, že je Zolinko takový cestovatel a hlavně kočárkové mimino. Měl tam zase i svoji premiéru. Předloni to byly první zuby a tentokrát to byla návštěva restaurace ve večerních hodinách. Myslím, že předtím už někde byl, ale spíš jako ležící kojenec anebo v hotelu na rychlovku. Tohle byla indická restaurace, absolutně nezařízená pro děti. Neměli ani dětskou židličku, takže musel sedět na veliké židli u stolu. Naštěstí byly polstrované. Co byl ovšem zážitek, přebalovat ho s velkou náloží nastojáka na dámských toaletách. Pochopitelně neměli přebalovák. To je tak, když máte chuť na něco indického a chcete jít někam co nejblíž. Byl to zážitek, ale jídlo super a malý to zvládnul parádně. Samozřejmě bez knížek by to bylo horší, bez těch nemůžu z domu.

Pokud máte první leteckou dovolenou s mimčem teprve před vámi a zajímalo by vás něco, co jsem nezmínila, tak mi klidně napište. Nás letos zřejmě čeká kromě Londýna ještě jedna cesta letecky. Ta bude už podstatně delší a jsem na ni vážně zvědavá. Tak o tom zase někdy příště.

Mějte se krásně a užívejte začátek jara.

Vaše Žanet