Už to bude skoro rok, co jsem psala o Zolinkových oblíbených hračkách. Mezitím mu v jeho království přibyly další zajímavé poklady a ty bych vám dnes ráda představila. Zároveň se však dostal do věku, kdy upřednostňuje i jinou zábavu, než jen hračky, takže i o tom bude dnešní článek. Zabavit dvouleté dítě je někdy docela výzva, zvlášť, když je pár týdnů nemocné a nemůže chodit ven. Naštěstí existuje tolik možností, jen člověk nesmí upadnout do stereotypu a musí mít chuť něco vymýšlet. Pak to jde samo.

Nikdy jsem nebyla zastáncem hromady hraček. Velké množství věcí děti nepotřebují. Jen to zbytečně tříští jejich pozornost. Pečlivě si je vybírám a hlavně pozoruji, jaké Zolinka nejvíc baví aktivity a tím směrem se pak vydávám. Nejlépe se to dá odpozorovat na kurzu Poznáváme svět (přejmenovaný na ChytroHrátky s Pájou), které navštěvujeme už přes rok. Lektorku Pavlínu Kapalovou jsem před časem zpovídala do článku Jak vybrat vhodnou aktivitu pro dítě.

Ve všech chytrých knížkách se dočtete, že do tří let věku dítěte se utváří jeho vzorce chování. Formuje se jeho osobnost a právě v tomto věku, které je pro jeho vývoj klíčové, se rozhoduje o tom, jaké bude mít vztahy a  jestli bude vnímavý a citlivý. A jsem to já, kdo ho na té cestě provází. Je to moje poslání, naučit ho, jak má vidět sám sebe. Je to těžká úloha a občas taky tápu, ale snažím se zjišťovat maximum informací a dělat to tak, jak nejlépe dovedu.

Než vám ukážu, s čím si tedy Zolinko nejčastěji hraje, chtěla bych se zaměřit na každodenní aktivity, protože těmi většinou trávíme daleko víc času. V týdnu máme dva kroužky (montessori a plavání). Jeden den věnujeme návštěvám anebo máme různé pochůzky. Jsme zkrátka mimo domov. Hodně se snažíme chodit ven. V létě si to samo žádá počasí. Koupáky a pískoviště byly na denním pořádku. Mám štěstí, že mám za rohem kamarádku, která mě za všech okolností vytáhne ven, i když se mi zrovna nechce. Často se jdeme jen tak projít nebo bereme odrážedlo. Zolinka baví třídit odpad a vždycky si chce nést svoji malou taštičku. Popelnice máme kousek od domu. Je to fajn procházka.

Doma mi rád se vším pomáhá. Může se přetrhnout a cítí se důležitě. Vyhledávám příležitosti, jak ho zaměstnat, aby měl pocit, že je přínosem a sám to zvládl a dokončil. Má radost, když se mnou může vysávat, chce vždycky zapnout ruční vysavač. Něco utírá a rád chystá jídlo. Na struhadle strouhá cuketu a podává mi ostatní zeleninu. Rád nám dělá kávu a každé ráno se jde podívat, jestli tam nepřibyla použitá kapsle, kterou by mohl vyhodit do sběrného pytlíku. Tahle činnost je jenom jeho. U všeho říká „já pomáhám mamince“ a já vím, že v tu chvíli mu vlastně prokazuji velkou službu. Formuje se mu sebevědomí. Cítí se důležitý a utváří si vlastní hodnotu. Jsou to malé věci, ale s velkým přesahem. Pokud vás zajímá psychologie a chcete nahlédnout do světa dětské psychiky, tak vřele doporučuji knihu pedagoga Marka Hermana Najděte si svého marťana. Je to kniha pro všechny maminky, kterým výchova není lhostejná. Berte to jako tip na dárek pro vaše nejlepší kamarádky.

Nikdy neodmítne hru na schovávanou. I když jsem schovaná jen chvilinku, chodí po bytě a volá „maminko, kde jsi?“ Když vykouknu, tak se rozzáří a skočí mi do náruče. Je to ten nejhřejivější pocit.

Baví ho hra „na něco“. Plyšáky usadí na židle a chce, abychom všichni seděli u stolu a pak je krmí. Pod triko mi dává plínku a říká, že to je miminko a vymýšlí mu srandovní jména. Na tohle přišel sám, vůbec nechápu, kde to viděl a snad mi tím nechce něco naznačit. Dělá to i manželovi.

Cvičí se mnou jógu. Děláme jen pár jógových pozic – střechu, bojovníka a mantru om. Stále opakuje, že se mnou chce chodit na jógu. Asi ho od tří let někam přihlásím.

Dávám mu hádanky. Ptám se ho na nějakou věc, kterou dobře zná, nejlépe z knížek. Například, co to je za zvíře, které smrdí jako ryba a je malé a černobílé. Nebo to, které se dožívá až stopadesáti let. Zvířata u nás prostě jedou.

Nejraději má básničky a říkanky. Od doby, kdy jsem na toto téma psala tento článek, jsme se dost posunuli a oba nás to baví. Dnes řekne sám třeba houpy, houpy, houpy, co si žabák koupí. Koupí on si za kačku, tákhle velkou klouzačku. Dokáže říct skoro celou básničku o bramboře a ještě to ukazovat a u všech říkanek z jeho oblíbené knihy, které už zná úplně nazpaměť, rytmicky doplní poslední slovo. O knihách vás čeká samostatný článek. To je kapitola sama o sobě a naše nejčastější aktivita vůbec. Bez knih ani nevycházíme z domu.

V neposlední řadě se věnujeme tvoření a malování. Velkou inspirací je pro mě kurz, který jsem zmiňovala už na začátku. Kreslit moc neumím, ale existují různá videa, kde se dají základy naučit. Na malování je tu děda, táta nebo moje sestra. Všichni tři mají výtvarné vzdělání, tak ani není divu, že k této činnosti Zolinko tíhne asi nejvíc. Má to v krvi. Sotva udržel voskovku v ruce, už chtěl vymalovávat. Nestíhám kupovat omalovánky. Pořád chce, ať mu nakreslím auto a logo BMW. Mně jde nejlíp bagr, ale musím kreslit touring a coupé. Pozná rozdíl. Mám náročného zadavatele.

Rád lepí a obtiskává, což je pokrok, protože už na kroužku neutíká od stolečku s výtvarkou. Snad ještě stihneme nějaké podzimní tvoření. Kvůli nemoci jsme dlouho nebyli pořádně venku.

Oblíbené hračky

Konečně se dostávám k těm hračkám, ale zůstala bych ještě chvíli u toho tvoření.

Modelína Play-Doh

Máme tuto základní sadu čtyř kelímků. Teď se na ní dá záhajit příprava na vánoční pečení a vykrajování. Jinak z ní děláme kačenu a sněhuláka. Většinou si s ním hraje manžel, protože mně v této oblasti chybí kreativa.

Samolepková knížka

Toto považuji za objev roku. Momentálně ji řadím k nejoblíbenějším aktivitám. Dvakrát jsem kupovala knížku Mazlíčci, než jsem objevila, že mají i další varianty – Zvířátka, Farma, Pod hladinou, ZOO a Na trhu. Samolepkových knížek je hromada, ale mně se líbila tahle edice. Nejvíc jsem je ocenila, když byl malý nemocný a toto ho hrozně bavilo. Obsahuje několik stran barevných samolepek, které se lepí do konkrétních stránek, například ptáci ve voliéře, rybky v akvárku, pejsci v parku nebo věci a koníci ve stájích. Rozvíjí to dětskou představivost. Sám si určí, kam samolepku nalepí. Zda dá pejska do pelíšku nebo na gauč. Misku na vodu může umístit buď do poličky ve zverimexu anebo ji dát zvířátku. Je to jen na něm. Když to všechno nalepíme, vracíme se k tomu a prohlížíme si to jako knížku. Může to být i hezký dárek pod stromeček, který určitě děti zabaví na delší chvíli.

Hra Kloboučku hop!

Tato dětská hra už je téměř legendou a je to náš poklad. Kloboučku hop! a další hry ze 60. a 70. let u nás frčí, když jsme na návštěvě u našich. Kočičí hra, Hra do kříže a Kubus plastové kostky. To už asi dnešní děti neznají. Jsou to hry, se kterými si hrál ještě můj táta. Našli jsme je někde na půdě a krabice se skoro rozpadají, ale aktuálnost jim rozhodně nechybí. Většina z nich se už neprodává, ale překvapilo mě, že Kloboučku hop! dnes normálně koupíte v knihkupectvích. Je to prostě evergreen.

Dřevěné pexeso

Pokud bych měla jít podle oblíbenosti, tak na prvních příčkách bude toto krásné dřevěné pexeso od oblíbené značky Bloomingville. Darovala nám ho sestra k loňským Vánocům a od té doby je stále aktuální. Často ho bereme i na cesty. Je uloženo v pěkném pytlíčku, takže na přenášení jak dělané. Zprvu to nehrál tak, jak se má. Vždycky jen obrátil jedno políčko a to jsme potom hledali. Třeba ježka s balonkem nebo medvěda s bílou šálou. Tak jsme to pojmenovávali. Postupem času na to přichází a je v tom vážně dobrej.

Dřevěné puzzle

V tomto věku děti rády začínají skládat puzzle. Aby ho však neodradila náročnost, našla jsem toto medvídkové od Bloomingville. Má jen pár kousků a je to motiv, který Zolinko dobře zná, protože má z této kolekce i obědový talíř a podobní medvídci jsou i na pexesu. Pro menší děti se mi strašně líbi toto dřevěné puzzle, ale to už by pro něj nebylo.

Dřevěné kuželky

Další láska na první pohled. Kuželky od Bloomingville. Jak jinak. Dostal je k druhým narozeninám. V té době si s nimi ještě moc nevěděl rady, ale postupně už ví. Paní pod námi z této aktivity asi nemá moc radost, ale na koberci to tak dobře nekoulí.

Dřevěné hrací kostky

Hrací kostky má od narozenin a stále ho baví. Nehraje si s nimi denně, ale čas od času je vytáhne, poskládá a zase je odloží. Kostky dáte k sobě, aby tvořily obrázek, a když je složíte správně, vydá to zvuk příslušného dopravního prostředku. Je tam mašinka, letadlo, motorka, loď, hasiči i sanitka. Ještě prodávají tyto se zvířátky.

Modely autíček

Těch má! Nějak se to postupně nasbíralo a bez některých neudělá ani ránu. Nejraději má malé BMW M2, které si přivezl z Mnichova z BMW Welt. Jednou jsme měli půjčenou M2 na víkend a od té doby nemluví o ničem jiném, než že chce M2 a že ji jednou koupí tatínkovi. Dokonce to auto pozná, když ho někde vidíme. Má celý arzenál BMW modelů a pár Mercedesů. Nějaké hasiče, traktory a velkou i8 na dálkové ovládání. U našich se jeho sbírka pak rozrůstá o další modely angličáků, které zdědil po mně. Já jsem si strašně ráda hrála s autíčkami. Stavěla jsem je do veliké řady a pak jedno po druhém posouvala přes práh jako přes hranice a kontrolovala jim kufry. No, to už dnešní děti taky neznají, nějaké hraniční kontroly, takže jsem to modifikovala a hrajeme si na frontu do myčky.

Vláčkodráha

Které dítě by v tomto věku nemělo vláčkodráhu. Tuto dřevěnou dráhu nám dala manželova sestra k Zolinkovým druhým narozeninám. Byl to skvělý dárek, protože ho to moc baví skládat. Je to osmička, ale dá se z toho postavit i jiný tvar. Obsahuje koleje, most, vlak se dvěma vagony, autíčko, značky, postavičky a stromy. Jen nestíhám v mašince měnit baterky.

LEGO

Všechno u nás není jen dřevěné. Pokud jde o plast, vůbec se nebráním mít doma LEGO. Vždyť to je něco, na čem jsme všichni vyrostli. Nejdřív si hrál s tím malým pro větší děti, protože jsme u našich našli obrovský kýbl, který patřil mně a sestrám. Naštěstí si nikdy nic nedával do pusy, takže jsme neměli strach. Vyhrál si s tím klidně celý den. Až potom jsme mu koupili LEGO Duplo, což už je pro něj docela brnkačka, když začínal na tom malým. Nicméně ho baví stejně. Máme tento velký box a ještě malý autobus, který dostal jako dárek k plenkám.

Ani nevíte, jakou mám radost, že jsem tenhle článek dopsala až do konce. Doufám, že pro vás byly tipy na hračky inspirativní, stejně tak jako některé aktivity a budu moc ráda, když mi dáte vědět, co vás zaujalo a co děláte s dětmi nejraději vy.

Mějte se krásně a užívejte podzim.

Vaše Žanet