S kojením se už nějaký ten pátek blížím do finále a tak jsem se rozhodla sepsat moje pocity, zkušenosti a třeba nalomit někoho, kdo kojit nechce. O někom totiž vím a doufám, že si to přečte. Kojení je dost diskutované téma. Někdy je lepší se do debat ohledně kojení raději nepouštět, ale přesto to udělám. Ještě nedávno jsem zastávala názor, že kojení je nutnost a nedovedla si představit, jak by si to někdo mohl třeba i užívat. Můj negativní pohled se nezměnil ani během těhotenství. Přispělo k němu zase pár nevyžádaných rad z okolí, jak to strašně bolí, jak to změní prsa a tak podobně. Neuměla jsem si představit, jak kojím na veřejnosti. Nechápala jsem matky, které se rozhodnou kojit děti starší šesti měsíců (nebo prostě děti, které sedí a mají zuby). Natož třeba chodící dítě, které samo přiběhne a volá mléko, mléko. Tohle asi nepochopím nikdy, ale dnes už vím, že kojení je dar a je třeba si ho vážit.
Až do poslední chvilky, než mi poprvé přinesli miminko na kojení, jsem od toho nic neočekávala a brala to tak, že se to prostě musí a tečka. Kupodivu se mi i po císaři mléko spustilo již druhý den, takže jsem mohla hned vesele kojit. Sestřičky mi ukázaly techniku a naučily mě to opravdu dobře. Neměla jsem sebemenší problémy. Všechno šlo krásně hladce a ani to nebolelo. Jen trošku poprvé, ale to proto, že to byl úplně nový pocit. Potom to byla vždycky taková úleva a na každé kojení jsem se v porodnici hrozně těšila. Užívala jsem si ten pohled, jak dělá kapříka. Tak tomu sestřičky říkaly.
Mléka jsem měla na rozdávání. Až mi to v jednu chvíli začalo lézt na nervy. Kojila jsem přes kloboučky a neustále jsme byli oba mokří. Mléko teklo všude. V šestinedělí mě děsila představa, jak to budu dělat venku. Nepomáhalo mi ani obložit se plenkami. Když jsem pak začala chodit ven a musela jsem někde i kojit, byl to vždycky boj. Žonglovat s miminem, jednou rukou hrabat v kabelce a hledat kloboučky, druhou otvírat podprsenku, prostě peklo. Někdy jsem si přála, aby to celé už bylo za mnou, ale na druhou stranu mi to přinášelo potěšení. Ten pocit, že vás dítě fakt potřebuje. To jak si vždycky pochutnal, jak upadl po kojení do mléčného kóma. Nechtěla jsem, aby to tak brzy skončilo. Přesto se to stalo.
Dnes bych to všechno chtěla vrátit zpátky, ale už to nejde. Plně jsem kojila jen tři měsíce. Z ničeho nic jsem začala kojit skoro každou hodinu a už jsem nebyla schopná nic odstříkávat. Nejprve jsem myslela, že malý je prostě jen jedlík, ale když se k tomu přidal jeho stále častější pláč (do té doby mi skoro nikdy neplakal), tak jsem už zpozorněla. Doktorka mi jen potvrdila, že mléko dochází a je na čase začít přikrmovat uměle. Zpočátku mi to vyhovovalo. Byla to i psychická úleva. Navíc už po prvním krmení Humanou byl malý opět hodný jako andílek a zase jedl až nejdřív po třech hodinách. Dalo mi to jistou svobodu. Konečně jsem si mohla vzít na sebe úplně cokoliv a neřešit, kde se v restauraci schovám a kde nakojím.
Samozřejmě jsem se snažila kojit dál, ale už to moc nešlo. Stejně jsem ho po každém kojení musela dokrmit z láhve, takže to nakonec skončilo tak, že jsem přes den nekojila vůbec a v noci vlastně také ne, protože mi malý začal brzy spávat celou noc. Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu jednou smutná z konce kojení, tak bych se mu fakt vysmála. Jenže jsem. Moje poslední kojení zatím ještě nepřišlo, ale už ho čekám každou chvíli. Mezitím si teď častěji než kdy dřív prohlížím staré fotky a vzpomínám jaké to bylo, když se všechno točilo jen kolem kojení. Budu to brát pozitivně. Aspoň si můžu dát konečně oblíbené červené curry a zapít to šampaňským.
Jaké jste vy měly pocity z konce kojení? Doufám, že v tom nejsem sama. Napište mi. Budu se těšit na vaše komentáře.
Vaše Žanet
Hurá, nejsem v tom sama. Pomalu jsem si začínala připadat jako neschopná matka, která nedokáže udržet mléko na uzdě a během vteřiny zapatlá sedačku, dítě i sebe. I když už se pomalu, ale jistě, lepšíme 🙂 Pořád si ale nedokážu představit kojení na veřejnosti. Kdy ses Žanet odhodlala poprvé? My zatím z každé procházky upalujeme s hladovým brekem domů 🙁
Díky za komentář. To je vtipné:) Úplně poprvé to bylo u doktorky, ale tam asistoval manžel. Hned po šestinedělí jsem se vydala s kamarádkou do restaurace a jediné volné místo bylo uprostřed zahrádky přímo naproti vchodu do restaurace, takže tam se kojit opravdu nedalo:) Najednou se malý ozval, všechny oči na mně! Tak jsem utíkala do naprotější budovy, kde byla moje bývalá práce, a tam nakojila v zasedačce. Raději jsem pak už nosívala odstříkané mléko.
Dobry den 🙂 úplně Vas chapu. Než jsem se odhodlala kojit na veřejnosti taky to trvalo. Ted uz kojim bez problému kdekoliv 🙂
Ahoj, miluju tvoje články a vždy se těším na nový…u prvni dcery mi to vydrželo nakonec do pátého měsíce, u druhé cca do třetího, měla jsem to obdobně jako ty, přes den už jsem davala umělou výživu a kojila jsem večer a rano, v noci ne, holky mi vždy celou noc spaly…ale nikdy jsem se necítila nějak méněcenně, prostě jsem to brala jak to přišlo, i když pár slz jsem také upustila, to k tomu ale patří. A byl to pro mě vždy krásný pocit. Mám kamarádku, která má už skoro dvouletou holčičku a o mléko už si říká, a když vidím ten proces, tak jsem ráda, že to takhle samo odeznělo, myslím že to dítěti už nic nemůže dát, je to trošku taková závislost. Každá máme na to jiný názor, já zastávám ten, že nejdýl kojit do půl roku…
Markét, to jsem moc ráda, že se Ti články líbí:) Mám naprosto stejný názor. Je to prostě divný, když si o to dítě říká. To mi nikdo nevymluví. Respektuju každýho, ale taky myslím, že po půl roce mléko ztrácí hodnotu a už jde jen o fixaci matky na dítě. Ale chápu, že to je pro někoho třeba i těžký, jen tak si říct, že skončí, když má ještě mléka dost. Možná proto to pak natahují do nekonečna…
Vzdy krasny fotky a originalni titulky:>. Je to jediny blog a muj uplne prvni blog, ktery ctu a cetla:-). Souhlasim a ja plne kojila nastesti do 6 mesicu a tak jsem si to nastavila i v hlave od zacatku. Na verejnosti jsem kojila poprve na Andelu cela omotana plenkou v nakupaku:>. Bylo hrozny horko a jak pises bylo to peklo. Narocna manipulace a blbe obleceni🙈 Jo a kojeni me pekne bolelo, brecela jsem bolesti, ale ten pocit bohyne za to stal:-)
Jsem ráda, že se ještě někde dočtu o tom, že kojení je dar. Je a velký a žel narážím i na takové případy, kdy se maminka kojení dobrovolně vzdá a raději přejde na umělé mléko. To nepochopím.
Konce kojení se ještě snad v nejbližší době nedočkám. Synovi je přes sedm měsíců a kojený je zejména v brzké ráno, večer a v noci. Vyhovuje nám to a zatím to nechci měnit. Skončit s posazením se nebo s prvními zoubky? To si neumím představit, obojí už je u nás aktuální více než měsíc 🙂
Děkuji za komentář. Přeji, abyste mohla kojit co nejdéle, dokud vám to oběma bude vyhovovat. Je to vážně hezký pocit a také moc nechápu, že se toho chce někdo vzdát úplně dobrovolně, aniž by to třeba nejprve zkusil a zažil.
Dobrý den, Žaneto. Váš blog čtu moc ráda, většinu maminkovských webů nemůžu ani vidět, ale Vy jste skvělá a píšete o věcech tak, jak jsou 😊 K tomuto článku se vyjadřuji dlouho po zveřejnění, jsem totiž právě v této fázi, kdy se pomalu blíží konec kojení, malé bude 5 měsíců a začneme i s příkrmy, ale chtěla bych se Vás zeptat na základě čeho jste se rozhodli pro Humana? Nám paní doktorka navrhla Bebu, nebo Nutrilon, ale Humana je mi dle webovek sympatická, koukala jsem i na různé německé webovky, ale testy, které působí seriózně jsou většinou dostupné až po registraci a zaplacení….
Milá Michaelo, moc děkuji za komentář, jsem ráda, že se Vám blog líbí. Nám Humanu doporučila porodní asistentka, která vedla předporodní kurz. Prý ji děti snáší nejlépe. Paní měla opravdu hodně zkušeností se vším, takže jsme dali na její rady. Právě proto, že nám Humana i z webovek přišla velmi sympatická, moc jsme o jiné alternativě nepřemýšleli. Tehdy se dala koupit jen na Feedu, dnes už ji seženete i v některých DM drogeriích. Právě proto, že se nedá koupit na každém rohu, tak jsme občas museli použít i Nutrilon. Ten nám doporučovala naše pediatra. Humanu kupujeme i v zahraničí, zdá se mi trošku jiná a je tam i levnější. Máme od nich i večerní kaše a mají svělou konzistenci. Snad jsem Vám aspoň trošku pomohla. Přeji pohodový přechod k příkrmům. Žanet