říjnové radosti, podzim, podzimní dekorace, dýně a vřes

Říjnové radosti i starosti

Na říjen jsem se opravdu těšila. Letos mi ten podzim přijde nějaký jiný, hezčí, romantičtější. Víc se dívám kolem sebe a najednou vidím věci, kterých bych si dřív asi vůbec nevšimla. Třeba když jsem psala minulý článek, pozorovala jsem z okna strom a celý den sledovala, jak mu pomalu, ale jistě vítr odfoukává listí. Podzim je pro mě časem zklidnění, i když paradoxně začal spíš jako divoká jízda na horské dráze. Poslední dobou se to na mě valilo ze všech stran. Už dlouho vím, že spoustu věcí před sebou hrnu. Přestože jsem měla čas od času velkou vůli a motivaci věci měnit, pořád se to nějak nedařilo. 

Pamatujete na článek Je na čase konečně zpomalitJarní úklid v hlavě anebo ještě starší Proč jsem dlouho nic nenapsala? Pokaždé jsem udělala nějaký malý krůček, ale přidala si ke všem těm činnostem dalších sto, takže to logicky muselo dopadnout tak, že to na mě nakonec spadlo jako těžká peřina. Stále hledám ten balanc, abych mohla být dobrá matka i manželka a zároveň se nevzdávala kreativního já – mého blogu. Protože seberelizace je důležitá. A taky umění relaxovat, což mi vůbec nejde. Někdy mám hlavu jako pátrací balon, protože pořád něco vymýšlím, strašně ráda se učím, pořád něco čtu, studuju, vzdělávám se. Mám pocit, že co jsem na mateřské, naučila jsem se snad víc věcí, než za posledních x let předtím. Všechno dělám rychleji, pochopitelně často jednou rukou, jak jinak. Jsem jako motorová myš. Já už ale taková být nechci.

Někde musím výrazně ubrat. Několik dnů jsem nedala nic na Instagram. Vlastně tam teď skoro ani nechodím. Prý nedávno chvíli nefungoval. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že jsem to vlastně ani nevěděla. Aspoň malý důkaz toho, že mi z těch sociálních sítí úplně nehrabe. Na druhou stranu jsou pro mě důležité, protože je používám jako marketingový nástroj, pomocí kterého můžu propagovat svůj blog. Nechci se pouštět do nějakých hlubokých myšlenek a úvah nad tím, kam spějí sociální sítě, nebo spíš ten svět, který se tam jaksi celý přesunul. To bych musela článek přejmenovat jen na Říjnové starosti.

Ano, Instagram mi dělá starosti. Chci tam být a zároveň nechci. Vadí mi v mnoha ohledech a poslední dobou mi to celé nějak nedává smysl. Přemýšlím, jak to blogování a přispívání na sociální sítě dělat jinak, aby ty platformy sloužily mně a ne já jim. A hlavně, aby mě to celé zase znovu bavilo.

Plán už mám, ale moc by mi pomohlo, kdybyste mi i vy napsali, jaká témata vás zajímají. Ať už u mě nebo jinde. Jaké články máte nejraději a co vás baví sledovat na sociálních sítích. Pořád to chci být já, ale píšu a tvořím obsah pro vás, pro sebe a Zolinka si píšu deník, takže váš názor je pro mě důležitý.

Chtěla jsem, aby tento článek byl nejkratší v historii, ale zase se to jaksi nepovedlo. Tak ještě na závěr na odlehčenou. Pár věcí, které tento měsíc upoutaly moji pozornost, co teď zkouším, čtu a miluju.

Byla jsem po několika letech na józe. Před lety jsme chodili na jógu s manželem a měli z toho spíš srandu. Moc nás to nebavilo. Čím jsem starší, tím víc cítím, že se opravdu potřebuju zklidnit a vyrelaxovat. Jóga mi teď přijde jako nejlepší řešení. Byla jsem na skvělé hodině, která se bohužel koná jen jednou za měsíc a tak hledám dál a samozřejmě porovnávám. Laťka byla hodně vysoko. Zatím jsem nenašla takovou, kam bych chtěla chodit pravidelně, ale věřím, že brzy něco najdu.

Zúčastnila jsem se semináře Povídání o Montessori, který pořádá Pája z kroužku ChytroHrátky s Pájou. Byla jsem tam už podruhé. Odnesla jsem si jeden skvělý tip, který se týkal toho, jak přistupovat k situacím, když dítě třeba něco odmítá, nechce spolupracovat apod. Jak měl Zolinko nedávno ten příšerný zánět dásní a zubů, nechtěl si pak pochopitelně čistit zuby, protože se bál, že ho to zase bude bolet, poteče mu krev a tak dál. Celý týden jsem na něj šla pomalu, zkoušela všechno možné i nemožné, ale pokroky nic moc. Tak jsem na doporučení vyzkoušela zapojit do celého procesu víc fantazie, trochu teatrálnosti a z věcí udělat neživé pohádkové bytosti, jestli se tomu tak dá říkat. Při čistění zubů jsem mu začala povídat příběh o zoubkách a kartáčku, jak se jeden zoubek těší, že bude čisťoučký, že už mi to včera říkal, jak se na Zolinka těší (světe div se, hned si ho nechal vyčistit) a jak ten druhý chce být taky spokojený a čistý. Úplně jsem zírala, jak si je najednou nechal vyčistit nahoře i dole, dokonce i tam, kde to dřív šlo tak na divoko a z koupelny odcházel vysmátý a říkal teď jsou zoubky spokojený.

Používám tu novou řadu od Kérastase, o které jsem psala již minule a musím uznat, že je vážně zázračná. Přikoupila jsem k tomu sérum a mám po něm výrazně pevnější vlasy.

Čtu velmi podnětnou knihu o výchověTajemství výchovy šťastných dětí, která mě posledně zaujala na montessori semináři. Začíná dost dojemným úvodem, který s vámi prostě pohne.

Dnes jsme se Zolinkem nasbírali nádherně barevné listy, takže jdeme tvořit něco podzimního a vy se zatím mějte krásně. Příště už to bude předvánoční článek.

Vaše Žanet



6 thoughts on “Říjnové radosti i starosti

  1. Monika

    Vaše články jsou fajn počteníčko ke kávě.;) Ještě než se malá narodila, hledala jsem u Vás inspiraci na výbavu, pomůcky, hračky pro děti. Máte ráda kvalitu a praktičnost. A tohle uvažování je mi blízké. Nedávno mě pobavil příspěvek o tom, jak jsme všichni “busy” či proč se neptat na to, kdy bude druhé dítě. Montessori aktivity s použitím “co dům dal” byla také paráda! A Váš výběr knih? Hned 2 z nich máme objednány. 🙂 A že jste na instagramu/FCB méně? Nevadí. Jsme přeci mámy, manželky, kamarádky, hodpodyňky…a den má přeci “jen” 24 hodin. 😉 Vaše čtenářka

    • Žanet | Heels and baby powder

      Milá Moniko, moc děkuji za komentář. To mě potěšilo, že se Vám u mě líbí tolik věcí, které Vás navíc inspirují. To je pro mě dobrá zpráva a určitě se budu snažit dál vytvářet zajímavý obsah, aby to stále bavilo Vás i ostatní, kdo mě rádi sledují. Ale jak píšete, den má jen 24 hodin. Na to nesmím zapomínat:)

  2. Eva

    Tak jo, upřímně jsem se zamyslela, proč Vás čtu. 🙂 Instagram nemám, takže mi je Vaše přítomnost na něm úplně jedno. Nové články čtu tak, že se kouknu občas přímo sem. Přišla jsem na Vás tak, že jsem se jednou koukala, které blogy se účastnily nějaké mamablog soutěže a z nich jsem si vybrala dva tři pro mě čitelné… Našim společným průnikem je na první pohled mateřství…taky mám chlapečka, o něco mladšího. Ale na druhý pohled toho nemáme mnoho společného. Nikdy jsem neměla na sobě podpatky, moje dítě bývá často špinavé. Až na boty (které většinou nenosí) mu nekupuji nic drahého..Takže na druhý pohled se naše světy docela liší. Ale zase se sem na blog už přes rok vracím (a takových blogů není mnoho), takže proč?:) Proč si ráda kliknu na článek o nákupech u takových značek, z nichž polovinu sotva znám? Asi mě baví Vaše osobnost. Je to trošku jako koukat na Sex ve městě. Já tento styl nikdy mít nebudu, ale baví mě, že ho dovedete přenést sem a hlavně bez jakéhokoli povyšování či odsuzování. -Zároveň (stejně jako v Sexu ve městě) z těch materiálních věcí neodvozujete lidskou hodnotu. To je asi ta hlavní kombinace, proč se sem vracím. Díky.

    • Žanet | Heels and baby powder

      Milá Evo, moc děkuju za Váš komentář, který mě opravdu strašně moc potěšil. Zároveň mi dodal neskutečnou motivaci tvořit zase dál a hlavně to prostě dělat tak, jak to dělám, protože to jsem já. Já nejdu zrovna s proudem, ale o to víc si vážím každého jednoho z vás, kdo dokáže moji práci ocenit a rád se sem vrací, zrovna jako Vy. Takže ještě jednou moc děkuju a doufám, že se Vám tu bude líbit i nadále. Hezký večer. Žanet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *