Kdo by to byl řekl, že nám tento kočárek vydrží více než rok. Malý se do něj stále krásně vleze, ale pokud neusne hned při výjezdu, tak se v něm začne všemožně točit, sedat si a chce prostě koukat ven. Bez šráků, které k němu nejsou, je to už taková sázka do loterie. Nicméně ještě včera jsem s ním kočárkovala. Pokaždé si ale říkám, že je to možná poslední jízda. Strašně nerada se s tímto kočárkem loučím, protože se mi s ním dobře jezdilo, předčil všechna moje očekávání a bude mi vážně chybět. 

Věnovala jsem mu jeden z mých prvních článků, který si můžete přečíst zde. V tu dobu jsem ještě nevěděla, jak se s ním bude manipulovat, zda ho zvládnu nakladát do auta, zvlášť po císaři, se kterým jsem pochopitelně při nákupu nepočítala. Přesto, že tento typ kočárku byl odjakživa můj favorit, bylo kolem něj i pár otazníků. Bude se s ním dát cestovat? Zvládnu ho rychle složit?

Procestoval s námi svět. Věřte nebo ne, ale je super skladný. Dají se mu jednoduše odmontovat i kolečka a spolu s podvozkem se vejdou do korbičky, na kterou můžete vesele vrstvit další věci. Na delší trasy to bylo ideální. Složení pak trvalo jen chvíli. Kočárek s námi takto cestoval třeba do Londýna. Jindy byl složený klasicky na dvě části, ale i tak nám v kufru vždy zbylo ještě spoustu místa na zavazadla.

Skládání mi trvalo jen pár vteřin. Dva kliky na rukojeť, nasadit korbu a zaklapnout dvě páčky, na každé straně jednu. Je mi jasné, že existují kočárky, které složíte na jeden klik a třeba i jednou rukou, ale pro mě zrovna tohle nijak důležité není.

Daleko důležitější pro mě bylo, že mi kočárek malého vždy krásně uhoupal. To moderní kočárky už neumí. Čas od času ho bylo nutné promazat, ale stejně jako o jiné věci, i o kočárek je třeba se řádně starat. Celý vnitřek byl odjímatelný a dal se prát v pračce, takže nebyl problém udržovat ho stále čistý a bílý. Nespornou výhodou, hlavně v létě, byly záclonky, protože jsem nemusela řešit plínky ani jiná stínítka. V zimě mu tam naopak nefoukal vítr.

Velké plus byla jeho velikost, protože oproti jiným kočárkům poskytoval dostatek prostoru, aby si malý natáhl ruce a měl tam pohodlí. Na dovolených tam v klidu spával celou noc. V zimě se do něj v pohodě vešel huňatý fusak.

Je pravda, že byl těžký a sama bych ho třeba nikam do schodů nevynesla. Rozhodně nebyl moc do terénu, ale to jsem věděla a ani jsem po takovém kočárku netoužila, protože bylo jasné, že s ním budu jezdit primárně po rovince. Zvládl ale i nerovné povrchy, šílenou dlažbu v Budapešti anebo procházky po polních cestách. Ve všech ročních obdobích s ním byla radost jezdit.

Korespondoval s naším životním stylem. Slušelo mu to vždy a všude. Nikdy jsem neměla pocit, že by se někam nehodil. Ať už to bylo na svatbu nebo do nějaké lepší restaurace. Navíc kombinace tmavě modré a bílé je moje nejoblíbenější. Což jste si možná dávno všimli. Většina mého šatníku je v těchto barvách.

Přemýšlím, jestli si ho nechat na památku, anebo mu najít nový domov. Je stále v dobrém stavu, protože se o věci pečlivě starám. Možná kdybyste o někom věděli, kdo si chce takový pořídit, zvažovala bych jeho prodej. Uvidíme.*

Poslední den ještě nepřišel, ale kdo ví, může to být zítra. Kdo mě sleduje na Facebooku nebo Instagramu, tak ví, že Zolinko už delší dobu jezdí ve stylových golfkách. O nich bude jeden z příštích článků, tak si ho nenechte ujít.

Vaše Žanet

*Kočárek se dostal do dobrých rukou a bohužel již není k dispozici.