Podzime, jak já se na tebe letos těšila. Poprvé v životě! Nevím, čím to je, jestli to přichází s věkem anebo s mateřstvím, ale teď si užívám víc ten klid a pohodu, která k podzimu patří. Všechno je pomalejší a to já můžu. Těším se na teplé svetry, pečení, můj oblíbený kašmírový overal na doma, čaje, svíčky, večery pod dekou, seznam by mohl pokračovat donekonečna. A samozřejmě pak to těšení na Vánoce, ale to bych předbíhala. Mimochodem, kdo už taky pomýšlí v září na dárky? Uvařte si čaj, zachumlejte se do deky a přečtěte si, co mě tento měsíc zaujalo a jaký byl náš konec léta.

Poslední teplé dny jsme trávili hodně venku. Nejlepší je, když si v podvečer vyjedeme se Zolinkem do našeho mini lesíka, který máme za domem. On tam jezdí na odrážedle a já vypínám mozek a pozoruju, s čím teď Matka příroda přichází. Máme to tu okolo fakt hezký. Škoda, že jsme už týden zavření doma a ještě další dva týdny budeme. Pevně doufám, že na nás venku to krásné podzimní počasí počká. Zolinko celé dny nemluví o ničem jiném, než že chce s kamarádem na písek.

Předminulý víkend jsme byli na moravské svatbě. Kamarádi se brali v naprosto kouzelném penzionu Pastuška v Brodu nad Dyjí. Kdo plánujete svatbu nebo jen výlet za dobrým vínem, rozhodně doporučuji navštívit. Navíc pan majitel, který vlastní vinařství Lípa je strašně vtipný člověk. Na jeho degustaci jsem se bavila jako na žádné jiné předtím a to jsem dřív chodila na ochutnávky docela pravidelně.

Dlouho mě neoslovila žádná detektivka, až nedávno. Většinou knihy po přečtení posílám někam dál, ale ty, které ve mně zanechají stopu a u kterých si navíc pobrečím, ty si nechávám. Stíny nad zálivem si rozhodně nechám. Nejlepší kniha tohoto roku. Byl to velmi silný a smutný příběh. Nejvíc mě dojímaly ty momenty, kdy matka ztraceného chlapce vzpomíná na jejich společné zážitky a dává dohromady deník. Celou dobu mě to nutilo přemýšlet a přehodnocovat. Někdy si přijdu strašně rozlítaná, chtěla bych toho stihnout co nejvíc a rozkrájet se ještě na menší kousky. Přitom nic kromě Zolinka by nemělo být důležité.

Momentálně čtu thriller Poslední paní Parrishová. Čekám, jak se to rozjede. Moc mě to do děje nevtahuje. Kniha by se mohla líbit těm, kteří četli Za zavřenými dveřmi.

Kdo má rád Reese Witherspoon, stejně jako já, zbystřete. Nedávno jí vyšla kniha Whiskey in a Teacup, kterou pochopitelně zoufale potřebuju, ale už taky musím nechat něco na Ježíška. Každopádně ji mám na seznamu a doufám, že mi ji někdo nadělí. Já mám do Vánoc knih až až, pořád nakupuju, ale číst to nějak nestíhám.

Knižní okénko bych uzavřela ještě jednou novinkou v mojí knihovně. Trošku z jiného soudku. Objednala jsem si tuhle dětskou kuchařku, která se zdá být víc než jen knihou plnou receptů. Strašně se na ni těším, protože mě zajímá všechno, co se týká výživy dětí a jakákoliv inspirace na snídaně, svačinky i večeře, přijde vždycky vhod. Největší radost mám v poslední době z krabičky Lunchbots. Svačinky na kroužky najednou dostaly úplně jiný rozměr. Aktuálně u nás frčí pečené batáty s avokádem nebo tvarohovo-paprikovou pomazánkou. Ostatní tipy na naše svačiny i obědy na cesty najdete zde.

Přišlo moje oblíbené svetrové období. Sbírku kašmíráčků už mám nachystanou, ale tu Zolinkovu dávám dohromady tak nějak postupně. Hned jak do obchodů dorazily první várky podzimního oblečení, ulovili jsme tento svetýrek v Zaře v Mnichově. Už několikrát se nám hodil při chladnějších večerech. Malé děti ve svetrech mi přijdou hrozně roztomilé. Zvlášť v takových těch huňatých ňunacích. Mám spadeno ještě na tento z H&M a tento z GAP. Jako vůbec by mi nevadil tenhle, ale to už je trochu jiná liga.

Na podzim miluju kombinaci měkoučkého světlého svetříku a tmavě červených nehtů. Nejraději mám laky Dior, protože mi nejdéle vydrží a mají super štěteček. Chanel má sice někdy krásnější barvy, ale špatně se mi nanáší a nevydrží nic. Dior používám už léta a odstín Massaï se mi nikdy neomrzí. Objednala jsem si Nuit 1947 a ještě půjdu do Rouge en Diable.

Konečně jsem si koupila šampon a masku z nové řady Résistance Extentioniste od Kérastase na posílení růstu vlasů. Dlouho jsem váhala, jestli si je mám nechat trochu narůst nebo raději udržovat krátké mikádko. Jenže ustřihnout je můžu vždycky. Celé léto trochu trpím, protože tahle divno délka je sice fajn do copíku na písek, ale už s tím moc nejde pracovat. Na druhou stranu, když je mám moc krátké, tak je musím pořád foukat, jinak se v tom nedá existovat. Takže doufám, že tenhle šampon to trochu urychlí. Jsou na něj výborné recenze, tak doufám, že nejsou zmanipulované.

Letos jsem opět nominovaná v anketě MAMAblog roku. Loni jste mě dostali na hezké místo a moc si toho vážím. Jsem ráda, že vás blog stále baví a nacházíte zde inspiraci. Účast v takové soutěži je jednou z cest, jak náš blog posunout dál, přiblížit ho novým čtenářům a být zkrátka víc vidět. Bez vás čtenárů by to nešlo a já vám moc děkuju za veškerou podporu a samozřejmě budu moc ráda, když mi pošlete hlas. Na druhou stranu to tento rok moc neprožívám a přiznám se, že mám celkově ohledně této soutěže smíšenější pocity. Tedy spíš o jejich pravidlech. Nevím, jestli se budu chtít příští rok zúčastnit. Nicméně, teď tam jsem, takže o hlasy stojím. Konečně se nemusí hlasovat každý den, ale stačí jen 3x po dobu trvání ankety. Čas máte do konce měsíce září. Formulář je na hlavní straně, úplně dole a Heels and baby powder je v kategorii Lifestyle. Děkuji všem, kteří mě podpoříte.

Do konce roku mám ještě v plánu spoustu článků a také nějaké soutěže, ale čas běží nějak rychleji. V nejbližší době se chci vrhnout na slibovaný článek o Zolinkově jídelníčku a taky o jeho knihách. Kupí se mu zde i nové hračky, o kterých vám určitě chci napsat, protože minulý článek o jeho oblíbených hračkách má u vás obrovský úspěch. Který článek by vás zajímal nejvíc a jaké typy článků zde nejraději čtete? Budu ráda, když mi dáte vědět, protože blog píšu hlavně pro vás a chci, abyste se sem rádi vraceli.

Mějte krásný podzim.

Vaše Žanet