Když jsem se stala mámou, začala jsem o spoustě věcí uvažovat jinak. Co jsem do té doby nijak zásadně neřešila, byl pohled na jídlo. Moje strava byla tak nějak v pořádku, o výživu se zajímám už dlouho, ale až s dítětem jsem se na určité věci začala dívat i z jiného úhlu. Najednou už to nebylo jen o mně, ale stála jsem před velkou životní výzvou, a sice zajistit svému synovi všechny živiny pro správný růst a zároveň v něm vypěstovat lásku a dobrý vztah k jídlu. Musím uznat, že to vůbec není lehké. Všichni chtějí pro své děti to nejlepší, ale najít tu správnou cestu v tom množství různých, často i protichůdných a odborně nepodložených informací, je skutečně výzva.
Tento článek jsem chtěla napsat už dávno, ale stále jsem čekala, až si všechno víc sedne. Začátky s příkrmy nebyly zrovna jednoduché. Když čekáte dítě, řešíte všechno možné, od výbavičky přes kojení, ale kdo z vás řešil hned první příkrmy? Těmi se začneme zabývat až se blíží ta doba a většinou do toho tak nějak spadneme.
Máme nějakou představu, jak to asi budeme dělat, ale když dojde na realitu, spousta z nás neví, tápe a přeje si, aby celá ta akce prvních příkrmů už byla za námi. Já to měla přesně tak a přitom toto období je docela klíčové. Není to jen o výběru té správné zeleniny. Je to taky o organizaci času, prioritách a plánování. Prostě náročná etapa. Sotva se v roli mámy zabydlíte, přijde toto a podle mě, otázká příkrmů je to největší téma, které mámy řeší.
Jak jsem se s tím prala já, si můžete přečíst ve starších článcích – Začátky s příkrmy a Pokroky s příkrmy. Ze začátku tvořily převážnou část jídelníčku skleničky. Něco mi říkalo, že mám jít raději cestou jistoty. Příkrmy v nich jsou přísně kontrolovány, jsou bio a obsah dusičnanů a soli je limitován. Kupovala jsem značku BabyBio, která mě nadchla kvalitou, rozmanitostí chutí a zajímavými kombinacemi. Později jsme vařili hodně polévky. Hlavně vývary, na které je expert manžel. Z těch čerpal nejen živiny, ale i potřebný kolagen. Někdo vývary zavádí v době, kdy přidává do jídelníčku maso, což bývá jen pár týdnů poté, co se vyzkouší základní zelenina. Někdo dává až od 8. měsíce, kdy příchází na řadu bylinky a koření. My dávali vývary až od 1 roku, aby je mohl mít i trochu dosolené a hlavně až zvládl jíst nudle a kousky kořenové zeleniny.
Škoda, že jsem v té době neměla knihu It All Begins with Food, která mi hodně otevřela oči, nasměrovala a čerpám z ní doteď. Je tam velká kapitola o příkrmech, ale i zajímavé recepty pro celou rodinu. Rozhodně doporučuju.
Občas jsem dost klesala na mysli. Přicházela totiž nejrůznější období, kdy třeba i pár dní nic nejedl anebo i to málo, co snědl, vyplivl. Nakonec se mi v něm přesto podařilo vzbudit skutečný zájem o jídlo. Když za mnou dnes přijde a řekne mi tím svým medovým hláskem „maminko, co dnes vaříš?“ a dodá „můžu s něčím pomoct?“, tak jsem prostě štěstím bez sebe.
Dnes to bude o jeho přechodu od skleniček k domácí stravě. Období okolo jednoho roku. Kdy nastal velký zlom, jaké první recepty jsem zkoušela a kde jsem hledala inspiraci. To, jak se potom skutečně rozjedl a co jí zhruba poslední rok, to si nechám do pokračovacího článku. Jinak by tento nebral konce.
Mám v plánu celou řadu článků, které se budou týkat nejen Zolinkova jídelníčku, ale také témat, která s jídlem úzce souvisí. Určitě se s vámi chci podělit o všechny poznatky, o náš jídelníček, oblíbené recepty, ale i tipy a triky, jak jídla plánovat nebo moje nákupní strategie. Už teď můžete blog odebírat emailem, aby vám žádný článek neuniknul. Navíc budete mít přístup k materiálům ke stažení, které budou k některým článkům jako bonus.
Zolinko byl poměrně dlouho na mixované stravě, ale věřila jsem, že to chce čas. V momentě, kdy ho začalo zajímat, co mám já na talíři, přišla ta chvíle, na kterou jsem se celou dobu těšila. Že budeme jíst stejné jídlo. Spousta věcí se tím zjednodušila, ale zároveň na mě padla ještě větší tíha zodpovědnosti.
Ze začátku jsem měla pocit, že musím pořád vymýšlet něco nového, hledat recepty a být kreativní, abych ho zaujala. Neustále jsem sjížděla Pinterest a občas zabloudila někam na internet, ale když už mě něco zaujalo, přišlo mi to složité na přípravu anebo málo atraktivní. Stejně jsem šla nakonec cestou jednoduchosti. Měl sice učící věž, ale o vaření ze začátku moc zájem nejevil a já nechtěla trávit půl dne v kuchyni.
Když jsem začínala Zolinkovi servírovat první domácí jídla, byla to ta, která se u nás vařívala nejčastěji. Jednoduchá kuchyně. Rizoto s chřestem (ten byl zrovna v sezóně), grilovaná zelenina s bulgurem, špaldou anebo quinoa s omáčkou z pečených paprik. Měl rád zapečené těstoviny s tuňákem a rajčatovou omáčkou a ke všemu začal vyžadovat oblíbené trio avokádo, cherry rajčátka a okurku.
Ze začátku jsem dbala na to, aby mělo vše řidší konzistenci. Například do rizota jsem přidávala Lučinu, aby bylo mazlavější. Zkoušela jsem třeba karí z červené čočky a kokosového mléka. Postupně jsem zavedla zapečené brambory se zeleninou a tuňákem, které jsem nakonec stejně rozkrájela na malinké kousíčky. Nebo zeleninový koláč quiche. Z žádného jídla se však nestalo vyloženě oblíbené. Občas jedl krásně a z toho se v tom jen pohrabal a překlopil talíř, jakože hotovo. To bylo šílené období.
Dokonce jsem musela na chvíli schovat jeho porcelánový a pořídit plastový, protože talíř létal vzduchem i několikrát denně. Výhodou nového talíře bylo to, že byl rozdělen na tři části a věřte nebo ne, i tahle drobnost hrála docela podstatnou roli v jeho přístupu k jídlu. Od té doby vyloženě vyžadoval porci zeleniny ke všemu. To aby se nakrmila i myšička a zajíček. Dnes už talíře střídáme a když jí z dospěláckého, cítí se důležitě.
Největší zlom v jídle přišel na dovolené v Chorvatsku. To měl už skoro rok a půl. Pochopitelně jsem tam brala skleničky, ale zbytek nechala osudu. K mému údivu jedl všechno. Hodně snídal. Vajíčka, zeleninu, sýry i šunku. Na večeři ochutnával jako o život. Najednou jedl i maso a ryby a tím to celé začalo. Taky jsem přišla na to, že prostě potřebuje mít na výběr. Doma jsem pak vypozorovala, že pokaždé, když mu vyložím různé věci na stůl a dám prostor, aby si sám vybral, je větší šance, že něco sní, než když dostane jen tak něco naservírované.
Přesto jsem pořád měla pocit, že to chce nějaká typická jídla. Děti prý mají rády omáčky všeho druhu. Zrovna ty jsme doma nikdy nedělali, ale jako dítě jsem milovala koprovku, špenát i takovou vegetariánskou svíčkovou (mámy recept, chutná jako svíčková, ale po mase ani památky).
Jenže všechny ty recepty mi přišly takové prázdné a nezdravé. Kombinace mléka s moukou mi vůbec nebyla sympatická a pak jsem jednoho dne objevila poklad. Na blogu mámavkuchyni.cz jsem našla recept na koprovku zahuštěnou květákem a Zolinkův oblíbený recept byl na světě! Nenapadlo by mě použít květák. Takhle je koprovka nutričně zajímavější a tu květákovou chuť tam ani nepocítíte. Její recept jsem časem trochu upravila a Zolinkova koprovka je následující.
Zolinkova koprovka
Ingredience: 1 menší květák, balíček čerstvého kopru, zakysaná smetana, vinný ocet, sůl, pepř, kmín a kokosový cukr.
Postup: Ve větším hrnci uvaříme v mírně osolené vodě květák se špetkou kmínu. Vodu slijeme jen částečně a necháme trošku na dně. Přidáme nasekaný kopr a společně rozmixujeme tyčovým mixérem. Vznikne z toho taková kaše. Neměla by být moc řídká, proto nenechávejte moc vody. Přidáme lžíci vinného octu (používám italský), 1 lžíci zakysané smetany a dle chuti cukr. Dosolíme, opepříme a je hotovo. Ke koprovce dávám vždy jen brambory a vejce.
Typově podobný a také náš oblíbený, je recept na fazolky na smetaně s koprem. Tady se držím více méně receptu. Přijde mi opět zajímavé udělat základ z petržele. Cibule dávám méně a té mouky se smetanou opravdu jen kapičku.
Koprovka i fazolky se tak staly stálicemi v Zolinkově jídelníčku a hezky vyvažují ten zbytek jídel, která se nesou v duchu středomořské kuchyně, ale o tom zase příště. Už za týden bude pokračování, kde se dozvíte, co vaříme nejčastěji a co je dle mého nejpodstatnější, když budujete zdravé stravovací návyky. Bude toho ale mnohem víc, tak nás nezapomeňte sledovat. Třeba na Facebooku nebo Instagramu.
Mějte se krásně a brzy na počtenou.
Vaše Žanet
Žando, díky moc za vyzkoušení a hlavně pochvalu mého receptu, moc si toho vážím a držím palce, aby se vám stravovacími zážitky prokousávalo s chutí 🙂 Barbora -Máma v kuchyni
Já moc děkuji. Bez vaší koprovky by se nám těmi zážitky prokousávalo o mnoho hůř. Mějte hezký den a přeji mnoho úspěchů s dalšími recepty. Žanet
Máma v kuchyni je vážně skvělá! U nás vede hlavně rajská – popravdě kdykoliv přijde nějaké období nechutenství – nemoc, rostoucí zuby – vařím rajskou a úspěch zaručen.
Nicméně, kluk od začátku příkrmů velký jedlík, jedl mi naprosto všechno, teď je mu rok a třičtvrtě a bída. Jednak problém vydržet u jídla, sedí a sám se krmí jen pokud je to něco opravdu dobrého – tj. zmíněná rajská, špagety. A suché těstoviny. Ostatní není zajímavé, větší kousky plive, protože je líný kousat. Jíst sám umí, ale stejně ho krmíme, protože sám kouká okolo, sní dvě lžíce a pak se začne nudit a vylézat ze židličky. Takže máme na čem pracovat. Tajně doufám, že to je rostoucíma zubama, které ho trápí několik posledních týdnů.
Vám držím palce ať to stále jde tak pěkně 😉
Milá Danuše, děkuji za komentář i za podporu. No já si taky držím palce, protože věřte, že i když to teď už nějaký ten pátek jde pěkně, tak jsou pořád obdobíčka, kdy jsme skoro na začátku. Právě jak píšete, teď jsou to možná zuby, možná něco jinýho, ale pořád bude nějaký obdobíčko. Je potřeba nevzdávat to a pořád zkoušet. Já taky ještě občas krmím, třeba polívkama. Když je hustější, tak vím, že do něj dojde aspoň polovina, ale třeba vývary zásadně krmím. A to odbíhání od stolu naprosto chápu. Dokud nám malý seděl v židličce, nemohl utéct a když jsem dojedli, tak si aspoň hrál s autíčkem a byl klid, ale poslední dobou chce sedět na velké židli a jak má pocit, že se najedl, což je někdy jen pár soust, už běží pryč. Nevzdáváme to, protože na společném stolování si zakládáme, takže ho ještě několikrát posadíme zpět, ale když se nedá, nedá se:) Taky přeji hodně štěstí a držím palce, ať to jde s tím stravováním co nejlépe. Když budete mít chuť, už tento týden bude pokračování naší cesty, tak se stavte. Děkuju ještě jednou a mějte se hezky. Žanet
Ano obdobíčko 🙂 Děti mají neustále nějaká obdobíčka, ale stejně jsou to naše zlatíčka. No nic jiného nezbývá, než zkoušet, zkoušet, televizi na rozptýlení odmítám, honit ho se lžičkou po pokoji taky, věřím, že se časem (za pár měsíců, let?) zklidní.. Na pokračování se těším. Mějte se hezky.
Mám téměř 15-ti měsíční dítě a s jídelníčkem je to fakt bída. Pořád jí víceméně jenom mixované potraviny, nebaví ho sedět v židli u jídla, převrací talíř, vyhazuje to ze lžičky rukama. Z ovoce v syrovém stavu max mandarinku, syrová zelenina vůbec. Snídá ovesnou kaši, obědy jsou vabank, někdy sní vše, jindy 2 lžičky, a nakonec skončím u přesnídávky a Pribiňáku nebo jiného sladkého jogurtu a kojeneckého mlíka. Od začátku přikrmů není moc velký jedlík a pro mě je dost demotivující něco chystat, když to pak vyhodím. Pevně věřím, že se to změní.
Moc děkuji za komentář. Úplně v tom čtu naše začátky a chci Vás uklidnit, že se to určitě změní. Je to těžké a chápu, jak je to demotivující pořád něco chystat a vyhazovat, ale věřte, že jsem byla ve stejné situaci a změnilo se to. Hlavní je, nevzdávat to. Přesně takhle okolo 15 měsíců mi to přišlo nejhorší. To, že je na mixované, není nic špatného a pokud někdy sní vše, jak píšete, tak to vidím pozitivně. Chce to zkoušet a neustále nabízet, i to, co odmítá může po čase vzít na milost. Zolinko měl rád rizota a rýži a pak nejednou bum a rýže problém. Dlouho ji nechtěl, ne vyloženě, ale snědl třeba lžičku, tak jsem logicky dělala raději brambory nebo bulgur, ale pak jsem mu ji znovu nabídla a z ničeho nic ji jedl a teď ji někdy dokonce sám chce. Myslím si, že to, že naše děti nejsou moc jedlíci je i tím, že jsou pořád na mlíku. Zolinko je bohužel na mlíku doteď. Když si dá ráno, logicky pak hned nechce snídani, občas si dá i odpoledne. Ovoce mi taky ze začátku nejedl, maximálně maliny a vlastně to avokádo, což je ovoce, i když si pořád myslím, že to je zelenina. Chce to zkoušet. Avokádo, když je zralé, tak se dá pěkně rozmačkat, to děti rády. Taky jsme měli období Tvaroháčků, protože když už nic, ten si dal, ale to je trošku cesta do pekla:) Naštěstí je už nevyžaduje a dokonce na ně na několik týdnů zapomněl. Říká, že to je sladký a není to zdravý, že chce brokolici:) Jsem zvědavá, jak dlouho mu vydrží toto obdobíčko:) Budu Vám držet palce, ať je to jen a jen lepší a opravdu věřte, že se to změní. Mějte se hezky. Žanet